Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHříměždická
27. 07. 2000
0
0
2775
Autor
suva
Dotknu se kamene chodidlem bosým,
pak zchladit žár poledne ve vodě zkusím.
Armáda vážek střeží pár leknínů,
potapěč noří se pod hladinu do stínu.
Jak zaječí mládě láska se třese,
schoulená do trávy, když noc se snese.
Krajina polních cest je krajinou snění.
Vzduch skrývá bouře hřmot a pot říčných koní.
Slévá se hvězdný chór na notové lince,
jež padá za obzor jak do studně mince.
Brouzdám se modrou tmou, půlnoční rosou,
pak verše přilétnou, jsem jejich osou.
Souměrně skládá se slovíčko k slovu,
jen chybí mi papír, tak beru, kde mohu -
z plotu si odšpendlím zánovní plakát,
sednu si pod lampu a začnu čmárat.
Co hlavou se honilo, už tady není.
Zas se nezhmotnilo zplanělé snění...
Miroslawek
20. 02. 2001
Ahoj, cetla jsem. Me se ten potapec libi, jen bych ten vers napsala jinak: potapec nori se hladinou do stinu, ale uznavam, to je moje zneni.
Teda! Zase milá básnička s poetickou situací a atmosférou. Oproti předešlé je pravidelnost veršů narušována jen tu a tam ... Metafory zase pěkné- a epická vsuvka s plakátem vynikající. Takže mohu jen litovat, že občas ten zasněný a vzrušený obraz přeruší taková "legračnost" jako potápěč ...