Zoufalé torzo aneb tři vánoční přání

tvé přání je stále aktuální, možná víc

myšlence rozumím, kdo by nerozuměl, ale k mocným tohoto světa se modlit myslím nestačí... když nejvyšším bohem se stává mamon! */

Jo, kdyby to bylo tak jednoduché! Jenže ono každé "sjednocení" něco stojí (vyvolá nechtěné důsledky leckdy horší než to, proti čemu bylo sjednocováno) a naučit shora lidi, že příroda má svoji hodnotu, když doteď z ní jenom brali, možná ani nejde, musí přijít nové a nové generace... Třeba nám dřív dojdou zdroje, než se dostaneme do bodu, ze kterého není návratu... Politici... Spoléhat se na osvíceného panovníka... Nejde to už od Platóna i když to na druhou stranu semtam trochu vždy jde - a po jejich panování se kyvadlo převrátí do pravého opaku, ale podstatný je ten ponorný proud poznání, zvětšování podílu lidí, kteří kriticky myslí, to je skutečný spásný pohyb, ale jestli je, nebo jestli právě skomírá jako Golfský proud... Jo, historie, magistra vitae...

to torzo je pěkné, ale jinak je to na mě moc agitační :o)

uf...politici nic nezmůžou, jsou to stejní lidé jako my....ale jako apel je to vydatné!!! pěkný rok :o)) a.

volání zoufalé na poušti :-(...ale třeba když nás takhle bude volat víc :-)...

rámec byl dobrý :)

Bernadeto, na ten stromek si radši příště dej elektrický svíčky! :-))

vis co...ono to vubec neni tak spatny...:-)

Kéž by se ti vyplnily! Dobře napsáno *

Dobře míněno, ale politici jsou jen bezmocní hamižní šašci, kterejm nestojí za to ani posílat nějaký přáníčka. Stejně všechno tohle je už v moci peněz a nadnárodních monopolů, kterejm jsou jakýkoliv morální apely ukradený. Ale to bylo ode mne jen takový povzdechnutí, samozřejmě, že je nutný se takovejma otázkama zabývat a dík za to, že to ve svých básničkách děláš, není to bezvýznamný. Celková situace je již tak beznadějná, že začínám pochybovat o možnosti, že lidé mající na toto vliv dojdou k řešení sami svým uvědoměním. Poslední sloka tak nabývá stále většího významu.***

Teda mně se to nelíbí, jsem od tebe zvyklá na o moc lepší básně :-)

Mně v tomto případě nešlo o vytvoření básně, ale spíš jsem potřebovala ventilovat momentální přetlak. Když jsem začínala, mělo to být o mně, ale pak se to najednou zvrtlo a ve chvíli, kdy jsem držela v ruce ty tři šupiny a opravdu jsem upřímně přemýšlela nad tím, jaká přání bych si přála, začalo to mít obecnější smysl. Nepřemýšlela jsem nad tím, jaká volím slova ani nad tím, jestli mám někde o pár slabik víc nebo míň. Mám pocit, že jsem vyjádřila, co jsem potřebovala a nezměnila bych nic.

Žíně: já vím.

Víme, že to víme.:-)

dobře :-)

ale jo, mně se to líbí trochu moc často se tam sice mění forma rýmu, ale přesto... pěkný ;-)