Superstar

               Superstar

   Seděl a díval se kolem sebe.Dav byl neukázněný.Lidé pobýhali sem a tam.Nebyla žádná síla,která by je uklidnila.Učitelka se snažila nastolit pořádek.

   „Klid,posím klid!Nebo budu celou hodinu zkouštet!“

   Nic.Z jedné lavice se ozýválo chrápání.Od jinud zas chrochtání prasete,které svačilo.Mastění karet,válečné souboje,smích...Učitelka už zažila takovéto dny.Věděla,že existuje jen jediná možnost.

   „Tak budu zkoušet.Řekla jsem budu zkouuuštet!“Řev  probudil na chvilku i klidně spícího Marka.Nadzvedl hlavu a pak jí zas  uložil ke spánku.

   „Paprika k tabuli!“

   Marek nadzvedl hlavu.Ozvalo se hrobový ticho.Paprika nereagoval.V klidu si vyndal hřeben,který měl pečlivě uložen v tašce.Pak jistým hrábnutím vylovil zrcátko.Chvilku se česal.Pak zkoumal svojí tvář.

   „Papriko,no tak,pojd sem ke mě.“Něžně řekla uřitelka. „Nenatahuj to.“Důrazně zakončila.

   Paprika vstal.Několik dívěk zaječelo.Jedna pohledná blondýnka k němu přiběhla,objala ho a políbila.Pak na chvilku zamrzla,načež odcupitala do lavice.Několik kluků ho přezíravě pozorovalo.Ale většina s obdivem.A uznáním.

   Vždy pečlivě oblečený Paprika se pomalu vydal k tabuli.Žáci před jeho pohledem odvraceli hlavy.Učitelka mu už připravila židli.Paprika nikdy u zkoušení nestoji.

   Sednul si a zadíval se do dálé.Za žáky,skrz okno.Snad viděl lepší budoucnost.Snad viděl něco,co nikdo nevídí.

   „Tak dobře Paprika.Povez nám,co viš...“

   Ozval se smích.Řechtání.Dupot kopit.Pošklebky.Výsmech.Pomlouvání.Trochu soucit.

   „Tak opět za pět Paprika.Co s tebou člověče?Uvědoumuješ si ,že jsi zas na propadnutí.Uvědomuješ si...Proč to děláš...

    Superstar se odebrala na své místo.Každy chce pokořit superstar.Všichni jen o tom sněj.Protože,on je superstar.