Noc s aristokratem

Podívala jsem se na Pepu. Usrkával Pikwick z pytlíku, přikusoval krajíc namazaný margarínem se salámem, četl si včerejší noviny a mile se na mě usmíval.

Pepa je plebejec. Je to takové "milé zlato". Také mu říkám ZLATO, protože Pepa mi nepřijde dostatečně atraktivní jméno. Chodím se Zlatem přes rok. Vlastně chození je v dnešní době nepřesná definice. Vlastně se se Zlatem přátelsky navštěvujeme, vypomáháme si intimně - je to velmi příjemné, chodíme spolu do kina a na koncert, jezdíme na kole a na kolečkových bruslích. Zlato je manuálně zručné a tak mi doma i leccos opraví a pomůže předělat.

Staré moudro praví, že muži jsou prý na dvě věci: Nošení peněz a těžkých břemen. Zlato je především na nošení toho druhého. Vzhledem k našemu nezávislému vztahu od něj nošení toho prvního striktně nevyžaduji, jednak na to nemám povahu a asi by se ani nedalo. Zkrátka a dobře si mě Zlato rozhodně nevydržuje a já si tak na jednu stranu připadám soběstačná, na druhou si říkám, že by mohlo být někdy velkorysejší.

Tuto nekomplikovanou idylku mi narušila banální příhoda. Udála se před týdnem.

Na vernisáži výstavy obrazů známého malíře Zdeňka Látala jsem HO uviděla. Byl nápadný svým vystupováním, noblesním chováním a okruhem obdivovatelů. Rozený aristokrat. Také jím ve skutečnosti byl.

Chvíli jsem zírala na exponáty, chvílemi jsem mluvila z cesty s kamarádkou, přitom jsem ho periferním viděním nespouštěla z oka.

"Není to ten Michael Guttenberg?" dloubla jsem do Blanky.

Tvářila se nechápavě, musela jsem jí objekt popsat a lokalizovat.

"Hmm, jó ten. Tak to asi bude on. Snad se ti nelíbí? Já ho nesnáším."

"Ale vždyť ho osobně neznáš!"

"Nemusím ho znát osobně, úplně mi stačí přečíst si s ním rozhovor v časopise. Je to arogantní náfuka."

"Nesouhlasím s tebou," bránila jsem nejzajímavější exponát v galerii. "Je to ohromně chytrý a vzdělaný člověk. A po tom, co jeho rodina emigrovala téměř bez ničeho se v cizině dokázal vypracovat úplně sám."

Blanka na mě s despektem pohlédla: "Chybí mu jen ten bílej kůň, viď."

Nenechala jsem si svůj obdiv kazit.

"Blani, respektuji tvůj názor ale mám dojem, že to, co teď udělám, by se ti určitě nelíbilo. Takže jestli chceš, běž, a v úterý se uvidíme ve fitku."

Vrhla na mne ještě jeden soucitný pohled a odkráčela.

"Chtělo by to nějaký bláznivý nápad," napadlo mne. "Žádné amatérské pomrkávání a civění."

Vzpomněla jsem si, že jsem kdesi viděla jeho fotografii z kavárny, kde seděl u sklenky Martini. Bláznivý nápad začínal mít jasnější kontury.

Michael popíjel pravděpodobně minerálku. Nabízené víno nechával bez povšimnutí.

"Pro něj samé patoky," proběhlo mi hlavou.

Vyšla jsem do mrazivého podvečera a zamířila hned do vedlejší vinárny. Naštěstí tu bylo ještě málo lidí a personál se nudil.

"Mám k Vám prosbu," obrátila jsem se na barmana. Vedle v galerii probíhá vernisáž. Je tam pan Guttenberg. Já Vám tady teď zaplatím suché Martini s olivou a Vy mu je donesete s tímto lístečkem. Co budu dlužná?"

Barman měl pochopení. To jsem ostatně odhadla už při otázce.

Vrátila jsem se do výstavní síně. Lidí už částečně ubylo. Kroužek kolem Michaela se ale neztenčoval. Stoupla jsem si k obrazu "Rozechvění".

Ve společnosti to lehce zašumělo. To když se objevil číšník a na tácku přinesl Martini. "Pro Vás pane," počkal, až si Michael vezme sklenku i lístek.

Michael se usmál. Za pokračující konverzace vypil pohár, vrátil jej na tácek a tázavé pohledy kolemstojících zcela přešel.

Neuniklo mi, že se opatrně rozhlíží po prostoru. Otočila jsem se k obrazu a začala pozorně studovat jednotlivé tahy štětcem.

Omluvil se společnosti, že si ještě pořádně neprohlédl expozici a pomalu se blížil ke mně.

"Zdá se mi, že ta barevná kompozice má příliš vyhraněnou strukturu... Ale takový už život je. Zobrazení krajiny je neustálé hledání nového pohledu na přírodu, tušení souhry..."

Podal mi ruku. "Michael Guttenberg."

Pozorně si mne prohlížel.

"Těší mne, Bára Šiková."

"To co jste právě provedla , madam nebo mademoiselle, je výzva. A když si Vás prohlížím, nemohu takovou výzvu nechat bez odezvy."

"Chytil se," zaradovala jsem se.

"Tyhle akce příliš nenavštěvuji, ale slíbil jsem účast Mistrovi. Už jsem slib splnil a chtěl bych se Vás zeptat, jestli by jste souhlasila s tím, abych Vás pozval na večeři.

V další hodině jsem už seděla v Císařském dvoře, sled poživatin byl následující: Napřed šampaňské Dom Perignon od Moet et Chandon, humr s mangem a špenátem, salát se zapékanými lilky a artyčoky s mozzarelou a parmezánem. Víno - bílé Corton Charlemagne Bonneau du Martray 1993. Na závěr jsem nepohrdla horkými malinami a dezertním portským Dow' s 1978 Reserve Tawny. To vše mi Michael náležitě vysvětlil. Kde víno, které právě pijeme roste a jak se pěstuje. Kterou odrůdu pěstovali jeho předci, kteří v Čechách vlastnili panství. Zrovna tak jsem pozorně naslouchala vyprávění o dostizích, golfu, potápění, o tom jak je složité, zamluvit si lodní lístek ve vyhovující kajutě na Queen Mary II. Vše jsem si patřičně vychutnávala, v Císařském dvoře obvykle nevečeřím. S Pepou si zajdeme tak Ke třem sumcům na steak a pivo a bavíme se o fotbale.

Zlato bylo ten večer zrovna služebně mimo. Michael správně odhadl, že je pozván ke mně, ještě dříve, než jsem to stihla vyslovit. Trochu mne to zaskočilo. Ale ne moc.

Po vzájemné sprše si mne vychutnával jak bohatě prostřenou tabuli. Vybíral si pikantnosti jak na státní recepci. Přitom hleděl na to, abych nepřišla zkrátka. Vznášela jsem se vysoko v oblacích.

"Dáš si džus?" zeptala jsem se po milostném klání.

"Víš, já piji jen čerstvý juice. Z čerstvých červených grapefruitů nebo pomerančů. Z žádných koncentrátů."

"Tak tím neposloužím, co čaj?"

" A máš assam superior od Fornuna a Masona?"

???

Nakonec mne zachránila EAU MINERALE NATURELLE EVIAN v litrovém dárkovém balení, kterou jsem měla vystavenu jako dekoraci pro pěkný tvar lahve. Naštěstí měla ještě vyhovující datum spotřeby.

Usnula jsem v jeho objetí jak princezna, přeslechla jsem i poznámku, že je zvyklý usínat v pravém hedvábí.

Probudil mě šramot v kuchyni. Vstala jsem a viděla jak Michael lustruje přihrádky ve spíži.

"Chtěl jsem ti udělat snídani, ale pochybuji, že jsem toho ze zde nalezených surovin schopen," říkal a zíral na Zeleného draka z Jemči.

"Můžeme si udělat vajíčka," navrhla jsem.

"A jaké máš? Nejím vajíčka od týraných slepic, chovaných v klecích. Můj dodavatel mi vozí domácí, od šťastných slepic. Od slepic, co mají na dvoře kohouta, užijí si a mají ve žloutku červený terčík."

"Nakrájím ti rajčata a papriku... přírodní vitamíny..."

"Přírodní vitamíny pravděpodobně ze supermarketu chemicky ošetřené, jestli se nepletu..."

"Mám v mrazáku chleba, rozpeču ho a bude jako čerstvý!"

"Čerstvý z mrazáku? To snad nemyslíš vážně?"

Vrhla jsem se k lednici.

"Ať tě ani nenapadne vytahovat ty uzeniny... Obsah lednice už jsem si prohlédl."

"Dám si sprchu, máš tu nějaké čisté ručníky?"

Ručníky byly čisté všechny. Ale Michael je včera po použití hodil na zem.

"Jsem zvyklý, že služebnictvo vše použité sesbírá a nikdy nepoužiji něco dvakrát..."

"Jsem Popelka, uvědomila jsem si, Popelka, co je schopná utřít se ručníkem i dvakrát. Běžela jsem do skříně. Hanbou bych se byla propadla. U rodičů doma jsme se byli schopní utřít jedním ručníkem i třikrát. Hnus! Nejdu s dobou.

"Kde jsou dnešní noviny?"

"Ještě nepřišly."

"Neuvěřitelné!"

Michael vypil s výhradami šálek LIPTON YELLOW LABEL TEA a zadíval se na mne.

"Potřebuji milenku. Stálou milenku. Nedávno jsem o jednu takovou přišel. Vdala se. S tebou se mi to dnes líbilo. Chtěl bych v tom pokračovat. Kolik potřebuješ měsíčně na živobytí?"

Došlo mi, že je mi právě nabízena práce profesionální milenky. V tu chvíli jsem si uvědomila, že je pro mě pořád lepší si čas od času vysypat nastřádané drobné ze zavařovací láhve, než někoho pokorně poslouchat a být pod kontrolou. Ne, že by se mi představa vydržované ženy nelíbila, ale mohla bych také skončit jako loutka, neschopná se o sebe postarat.

Pepa dojedl snídani. Nalila jsem mu ještě džus z krabice a láskyplně ho objala.

"Dáš si ještě něco Zlato?"

Má starostlivost ho dojala.

"Dnes se na mne díváš nějak jinak. Stalo se něco?"

Slyšela jsem se jak říkám: "Jsem ráda, že tě mám."