Panu básníkovi

My už se nechcem potkat v lukách.

Neumíme to vlání ocenit.

Tak ještě shodně dálku cítit,

dálku chtít.

Kde ale stačí tušit obzor,

kde není žádné vlání potřebné,

budou i milióny stébel

zbytečné.

Co tedy stačí k roztoužení?

Pohled skrz okno?

Vůně obálky?

Jestlipak duše získá zemi bez války?

On asi básník něco věděl.

Že on se na těch lukách zastavil?

Možná by za nás zpíval smutně,

kdyby žil...