Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NOC V PARKU

01. 01. 2004

1311

Autor

Zuzák

Je večer

a Tys mi řekl

Pojď bloudit po našich

důvěrně známých cestách

A já jdu

slepě za Tebou jako pokaždé

a Tvou dlaň svírám

trochu křečovitě

jako Ariadninu nit

jako bych se bála že

bez Tebe už nenajdu cestu

Je večer

skoro už noc

podzimní chlad se vkrádá až

pod kůži

a Tvé polibky mi říkají

Buď se mnou, buď se mnou, buď se mnou

ale Tvé oči

Tvé krásné smutné upřímné oči

říkají Musím odejít, musím

se k tobě otočit zády a nechat

tě tu samotnou...

Možná

mi prostě neumíš říct

co ke mně cítíš

Možná

mi jen neumíš říct že ke mně

necítíš vůbec nic...

Ty první dvě sloky tam mají svůj smysl - je v nich ono ustrašené křečovité lpění i nekonečná rozpolcenost, ze kterých ta závěrečná myšlenka vyvřela jako když rozsvítíš v šeré místnosti, takové náhlé racionální dospělé poznání člověka plácajícího se do té chvíle ve vlastním nedozrálém patosu... ;)