Karlička a Poletula

Karlička a Poletula

Pátek třináctého. Prosinec.

Chladné temné ulice bez sněhu. Davy, jak velký pulsující živočich, se kolem dokola vlévají a vylévají z osvětlených obchodů. Jen pár bláznů neslídí po dárcích, ale sdílí v kavárně dar sounáležitosti. V době adventní si navzájem čtou poesii a povídky, hrají divadlo. Ve tmě venku řádí bouře blikajících žárovek, plných tašek a prázdných pohledů. Uvnitř však útulné přítmí, lidské hlasy a hřejivý punč.

Úplně na kraji, nikým nepovšimnuta, sedí ptáčátko Karlička. Přišla s princem Poletulou, který ji sem pozval, protože, stejně jako Karlička, i on byl sám. Byli spolu poprvé. Společně se báli zlého čaroděje, který každoročně počátkem listopadu očaruje lidi a nadělá z nich pulsující dav vytřeštěných očí, který se teď svíjel v ulicích.

Když si zlý čaroděj všiml, že se malá skupinka lidiček schovala do úsměvu a lidského slova a tím unikla jeho zločárům, vzbudilo to v něm notnou nevoli. Popadl Půlnoční hodiny a točil ručičkami dopředu jak jen nejrychleji mohl, jen aby jim zkrátil ten čas příjemných chvil. A tak bylo najednou po půlnoci a Karličce ujel poslední autobus. Poletula by rád vzal Karličku na noc k sobě domů, ale jeho zámek byl hlídaný Sedmero očima. Ty, jak by Karličku uviděly, řekly by to Sedmero hlasům a ty by pak křičely tak dlouho, dokud by i s Poletulou neutekli do chladu černé noci, do zloby čarodějovy…

Co měli tedy dělat? Rozloučili se s přáteli a proklouzávajíce spárům davu hledali místečko, kam by se mohli přes noc schovat. Sami. Drželi se za ruce a upínali své naděje jeden k druhému. V nepřátelské tmě jim však začala docházet dobrá slova. Ale bez tepla a radosti dobrých slov je nakonec opanovala a pohltila čarodějova pouliční tma. Skoro úplně, jen jejich oči, kterými na sebe stále zamilovaně hleděli, unikly zlu a podnes se, jako dva páry jemných světel, vznášejí za večerů předvánoční Prahou. Občas se k sobě více přiblíží. Zazáří. To se líbají. Když je takto spatříte, přejte si něco hezkého, něco, co se nedá koupit ani vyměnit… Taková přání se často vyplní. A i kdyby ne, jim i vám to udělá radost…