Strach

Strach

Tom se probudil s hroznou bolestí hlavy, jako po každé vydařené párty.Sundal se sebe páchnoucí oblečení a šel se umýt. Zazvonil telefon, ale přez silný proud vody nebylo nic slyšet.Telefon zazvonil ještě dvakrát a pak bylo ticho. Vylezl z koupelny a v klidu si dal ohřát vodu na kávu a četl si ranní noviny. Jen tak ledabyle projížděl nadpisy.

Najednou narazil na jeden, který ho moc zaujal ‘‘DALŠÍ MRTVÝ NÁJEMNÍK‘‘ ,pokračoval dál ve čtení, protože před týdnem byl zabit také jeden nájemník v domě, kde on bydlel. Když se však dočetl, že byla zabita jeho sousedka, ztuhla mu krev v žilách. Celý se zachvěl.

Když se vydal do práce ,bylo už půl třetí. Nikomu to však nevadilo, ani nemohlo, protože Tom byl majitelem firmy a tak si sám mohl určovat v kolik nebo jestli vůbec do práce pojede. Celou cestu myslel jen na článek v novinách, chtěl se dozvědět víc.

Konečně dojel.V kanceláři už na něj čekal jeho věrný kamarád Filip: ,,Prosím tě ,kde se flákáš už jsem se lekl, že tě taky někdo zamordoval. A taky by ses mohl naučit zvedat telefony párkrát jsem ti volal a ty pořád nic.‘‘ Než mu Tom stačil něco říct Filip pokračoval : ,,Jo aha ty si se asi moc nevyspal, byla tam pořád policie co?‘‘ Konečně se dostal Tom ke slovu : ,,Nikoho jsem neviděl. Dozvěděl jsem se to teprve až dnes ráno, protože včera jsem měl něco jiného na práci než se jen tak poflakovat doma.“ ,,Jsem rád, že ti nic není.Tedˇ musím už jít.Tak se měj a dávej na sebe pozor.“ Tom se prudce otočil, chtěl se ještě Filipa na něco zeptat, ale ten už byl pryč.

Jen nerad se vracel večer domů.Hlavou se mu honily divoké myšlenky o masových vrazích a jejich obětech. Když dojel napadlo ho se podívat na Internet jestli nenajde nějaké podrobnosti, které ve včerejším článku nebyly, ale předtím pečlivě pozamykal  všechny dveře i okno v obýváku přivřel( i když bydlel v sedmém patře).

Usedl k počítači a začal hledat. Nic však nenašel. Večer ani nemohl usnout, jak mu to vrtalo v hlavě.

 Ráno se ani moc nestačil upravit a rovnou vyrazil na policii. U přepážky byla  fronta, tak se slušně zařadil a čekal. Konečně na něj přišla řada : ,,Chtěl bych se zeptat na vraždy nájemníků? Bydlím totiž ve stejném domu jako oni.“ ,,Pane je mi moc líto, ale informace o vraždách mi  nesmíme sdělovat. Bohužel.‘‘ Tom se nechtěl hádat tak raději rychle odešel.

Došel do práce a byl celý zpocený. Nedovedl se na nic soustředit. Nechtělo se mu do toho zakletého domu, ale ani tady zůstávat.Tak se rozhodl, že napíše pár kamarádům a skočí do nějaké hospody.

Měl s nimi sraz až za dlouho tak se rozhodl tam dojít pěšky. Vyšel , pořádně se zachumlal do kabátu, protože foukal chladný vÍtr.

Náhle za sebou uslyšel cvakání podrážek o asfaltový chodník. Rychle se otočil. Nikdo za ním nebyl. Stejně zrychlil krok, ucítil jak se začíná po celém těle potit úzkostí a strachem. Už se jeho rychlá chůze proměnila v běh. Uviděl za sebou postavu, která když zaregistrovala že běží, rozběhla se za ním. Tom nemohl popadnout dech, studený vzduch ho v krku mrazil, jako velká kostka ledu.Otočil se, jestli postava je ještě za ním, byla  a zrychlovala. Najednou Tom ztratil pevnou půdu pod nohama a svalil se na zem a neměl už sílu vstát.

Postava se k němu přibližovala čím dal tím rychleji, ale on už neměl sílu se ani pohnout .Zahalil tvář do kabátu a čekal na smrt.

,,Co to tady vyvádíš.Tomáši vstávej.‘‘ Ozval se známý hlas. Byl to Filip.Tom se zvedl a všechny svoje obavy kamarádovi svěřil. Filip slíbil, že mu už zítra pomůže najít nový byt.

Tom byl za měsíc odstěhovaný.Raději si koupil celý dům.Od té doby se už žádná vražda v jeho starém domě nestala.