Vážený a milý čtenáři.

Právě se Vám dostává do rukou studie,která nemá na světě obdoby.(Alespoň o tom nic nevím.-pozn,aut.)Tato příručka se

Pokouší vnést světlo do problematiky jevu sice běžného,nicméně

jevu,o kterém se mluví tak málo,až skoro vůbec.Ano.Ti bystřejší

už tuší.Jedná se o Prdy,prdění,proces kakání,ale i jiné lidské činnosti a oblasti,které se při běžném životě vyskytují a vyluzují různé pachy,či jak my odborníci říkáme smrady.

Ano,už Vás slyším jak říkáte,že je to věc samozřejmá a není na tom nic světoborného,leč opak je pravdou.To poznáte při podrobnějším prostudování mého díla.

Při psaní díla jsem se opíral především o vlastní výzkumy a zkušenosti,ale aby byla doložena věrohodnost studie,jsou zde používány i poznatky mých přátel,kteří se rovněž zabývají stejným oborem a v neposlední řadě jsem se opíral i o výsledky zahraničních badatelů.Což ostatně uvidíte.

No,myslím,že to by tak na úvod stačilo.Nezbývá než Vám popřát bohatý kulturněvědecký zážitek.

                                                                Autor

                                              Kapitola první.

                                     Prdy a prdění.

                       Co je to vlastně prd a jaká je jeho podstata.

Žijeme už v jednadvacátém století a ač je to k nevíře jsou mezi námi takoví lidé,kteří si uprdnou a v lepším případě to nechávají bez patřičného komentáře a v tom horším případě se za svůj projev zdravě fungujícího organismu,stydí.A to už vůbec nemluvím o lidech,kteří kolemprdící kritizují.

My už dnes víme,že na tom není vůbec nic pohoršujícího,neboť je prokázáno,že prdí všichni.Dokonce i tzv.lepší lidé prdí.Dokonce podle nejmenovaného zdroje víme,že prdí i dokonce Karel Gott a jiní vyznamenaní umělci.Ovšem nemyslete si,že tito lide prdí nějaké konvalinky.

Samotný základ prdu spočívá v tom,že dostaneme hlad a jdeme se najíst.A tu,výběrem stravy,můžeme ovlivnit prd.Zejména pak jeho složení,hustotu a dokonce ti zkušenější i jeho hlasitost.Ovšem je celá řada dalších ovlivňujících faktorů,jako např.tělesná teplota,duševní pohoda apod.Ale k tomu se dostaneme.

V našem  těle se po požití stravy dějí neuvěřitelné věci,které mají zásadní vliv pro tvorbu prdu.Na stravu námi požitou ,působí různé žaludeční šťávy,které nám stravu rozdělí na vitamíny,živiny a hovno.

Hovno,které dlí v tlustém střevě,má svoji teplotu,která je úměrná teplotě tělesné.Vzhledem k tomu,že hovno má i svou vlhkost,dochází vlivem teploty k odpařování vlhkosti z hovna a protože tyto páry,díky kruhovému uzávěru na prdeli,nemají možnost úniku do ovzduší.Atak se vzniknuvši kysličník smradlavý (KS 2)hromadí kolem hovna a zvyšuje tlak v tlustém střevě až po mez na kterou je nastaven kruhový uzávěr.Tlak ve střevu se pohybuje kolem 0,45 Kpa.V některých zahraničních publikacích se uvádí i 0,55 Kpa,ale podle mého měření hrozí při tomto tlaku tzv.Bortizální destrukce.Známější pod názvem vyvalení boku.Je zajímavá studie švédského fyzika Olafa Sudhovena,který objevil fakt,že čím je větší tělesná teplota a tím i teplota v prdeli,tím je tvorba prdů rychlejší a opačně.Na celé věci je zajímavý i fakt,že pokud klesne teplota pod 25 stupňů C,nebo nad 42,6 stupňů C následuje prudký pokles teploty a prdel navždy ztratí svoji prdotvornou schopnost.

Dalším zajímavým faktem je to,že prd,tedy kysličník smradlavý se stává pravým kysličníkem až po úniku z prdele nebo lépe řečeno z řiti,neboť při vztupu do ovzduší se mísí s kyslíkem a tím se stává i dýchatelnějším.Ale i tady platí určité výjimky a to zejména při koupáni ve vaně.Jistě jste zažili ten krásný okamžik,kdy jste si ulevili ve vaně.A jistě jste si všimli,že tento prd má větší intenzitu smradu.Je to způsobeno nejen tím,že se prd nerozředí v ovzduší,ale i tím,že se z prdu ,který vyplouvá na povrch,si voda odebere i to málo kyslíku,který prd obsahuje a nám je předložen čistý neředěný tzv.Prdový koncentrát,pro který zatím věda nezná vzorec.

Na závěr této kapitoly bych rád upozornil na jednu věc.Prdového koncentrátu si neberte do plic mnoho.Je to jen koncentrát a opravdu stačí jen trochu.Zatím se nepodařilo vyvinout schránku,do které by se nezpotřebovaný prd uložil pro chvíle volna a pohody a hlavně pro dlouhé zimní večery.

                     Rozdělení prdů. 

V předešlé kapitolce jsme si řekli o prdech jak vznikají a některé další

Zajímavosti a teď si popovídáme o tom jak dělíme prdy.

Nemusíme být zrovna odborníci,abychom si nevšimli,že není prd jako prd.

Prdy rozdělujeme podle několika kategorijí.A to podle hlučnosti,podle zápachu a podle původu.Z těhto hlavních zkupin vznikají dalšípodskupiny.které se navzájem misí a doplňují.( viz tab.1)Takže teď trochu podrobněji.

Jak tabulka napovídá dělíme prdy na hlučné a tiché.Obecně se ví,že prdy hlasité míň smrdí.Toto tvrzení není docela přesné.Prdy před opuštěním tlustého střeva,mají stejnou nominální hodnotu smradu,ovšem vše záleží na tom ,jak rychle se prd tvoří.Pokud se prd, který jak víme se tvoří odpařováním z hovna,se tvoří tak rychle,že kruhový uzávěr nestačí otvírat,vzniká v řiti větší tlak než bývá obvyklé a tento tlak(0,48 Kpa) doslova vystřelí prd do ovzduší. Molekuly smradu mají tím pádem větší rychlost a razanci a tak při průchodu kruhovým uzávěrem rezonují o okraje a vydávají hlasitý zvuk,který potom tak lahodí našemu uchu.Zároveň s tím se molekuly rozptýlí do větší vzdálenosti a tak vzniká dojem menší smradlavosti prdu.Ale my teď víme,že se jedná jen o relativní menší smradlavost.

Velmi důležité pro  tvorbu prdů je i požitá potrava.V každé potravě jsou prdotvorné složky a ty svým obsahem určují hmotnostní množství smradu,které je pak v prdu obsaženo.Jak které potraviny působí nám ukazuje tabulka.

Vážení a milí,možná to nevíte,ale dnes již existují přístroje,kterými můžeme změřit intenzitu smradu.Tento přístroj se jmenuje Pachoskop.

Ovšem dlužno říci,že název není odvozen od slova „pach“,protože odborně se říká smrad,ale podle španělského vědce Paja

(čti“pacha“)Maria,Ferdinanda Rodriqueze,který tento přístroj sestrojil v roce 1932 a celý přístroj funguje na principu kladky a lakmusového papírku.

Na základě jeho měření ,byla Biologickým institutem v San

Francisku schválena stupnice,která má rozsah od absolutní nuly(tato se v běžném životě nevyskytuje a vesmírné výzkumy ještě nejsou u konce) až po hodnotu 100 ° P.(Paja).Pro názornost uvedu několik příkladů.UTRHPRDELE se pohybují v hodnotách 11,2-15,8°P

               ŘAMBACHY mívají kolem 15,8-27,5°P

               UTLEJCHY se pohybují v rozmezí 27,5-59,3°P

               PŠUNKY dosahují hodnot od 59,3-100°P,ovšem nejvyšších hodnot dosahují jen vyrovnaní jedinci,kteří jsou v absolutní pohodě,nedrží žádnou dietu a nejsou líní se pořádně najíst.Pro úplnost ještě uvádím,že měření se provádí ve vzdálenosti asi 2-2,5cm od kruhového uzávěru.

No,já si myslím,že to by bylo co se týče rozdělení prdů v kostce vše.

Kdo by měl zájem o ještě podrobnější popis této problematiky,pak může prostudovat studii rakouského astronoma a matematika Helmuta Chvanchary, s názvem „Dělit můžeme každý prd“.Tato odborná publikace,kterou velmi zdařile ilustroval ak.malíř prof.Dr.Josef Pyplala,je k nahlédnutí v Univerzitní knihovně Univerzity Karlovy,anebo v Památníku národního písemnictví.

           Využití prdu v praxi.

Tak jako v jiných oblastech,i zde věda zaznamenala určitý pokrok.

V minulém století si lide prděli jen tak pro úlevu a pro radost,ovšem nikdo si tehdy neuvědomoval,přestože to byli dobří hospodáři a dovedli zužitkovat absolutně všechno,kolik energie a bohatství jim proplouvalo mezi prsty.Pravda i dnes se najdou škarohlídi,kteří se na celou věc dívají s despektem.Naštěstí se věda,která hlavně v poslední době,kdy se zabývá hledáním nových alternativních zdrojů,neobrátila k výsledkům prdoznalců zády.A tak spatřil světlo světa bioplyn.Konzervativní část vědeckého světa tvrdí,že boiplyn nemá s prdem nic společného,ovšem opak je pravdou.Prvním takovým impulsem,který měl na vývoj bioplynu vliv,bylo zjištění,že prd hoří.

Nemyslete si však,že tento fakt byl objeven až v současnosti.Zapalováním prdu se zabývali již staří Římané,při svých oblíbených kratochvílích.Přes veškerá dostupná fakta,která byla v tomto oboru objevena,by se dalo říci,že je vše v samotném začátku

poznání.Jistě nás čeká ještě celá řada nových objevů,která ve finále přinesou lidstvu mnoho dobrého.

Ale není to jen věda,která slaví na poli prdu úspěchy.Jak napovídá tabulka,používají se prdy i pro špionáž.Tyto prdy se volí výhradně jen z řad dobře připravených a uleželých pšunek.Takový špionážní prd je vypuštěn do společnosti a plíží se mezi přítomnými tak dlouho dokud se se všemi dostatečně neobeznámí a při tom slídí.Často bývá tento prd zaměňován z peškem,ovšem rozdíl mezi oběma spočívá v tom,že autor prdu špionážního bývá velmi zřídka odhalen,kdežto autor peška při produkci nadšeně volá:“Pešek,pešek!“Velmi vhodné využití peška je při vystrnadění nežádoucí návštěvy,nebo hodně radosti nám může přinést v prostředcích hromadné přepravy osob,a to zejména v době dopravní špičky.Zde bych pro větší srandu doporučoval nevolat ono zmíněné :“Pešek,pešek,“ale spolu s

 kolektivem se pohoršeně rozhlížet po tom ,kdože se tak projevil.Velmi významnou roli může sehrát prd i různých jednání,schůzích apod,kdy potřebujeme své kolegy vytrhnout z dřímot a letargie, a to hlavně před důležitým hlasováním či tehdy,potřebujete-li oznámit konec zasedání,aby některý dřímající nemusel přečkat v zasedací místnosti noc,nemilosrdně zamčen uklízečkou.

A tak bych mohl pokračovat dál.Jistě každý z Vás má podobné zkušenosti a je na každém z nás,abychom neusnuli na vavřínech a z každým poznatkem neustále seznamovali naše přátele a svítili jako jasná pochodeň všem etickým tmářům,při cestě za novými objevy.Neboť,jak praví klasik,.“Žijeme proto, abychom prděli,prdíme proto,abychom žili.“A věřte,že toto je pravda pravdoucí.I staří Valaši říkávali,že jeden prd je lepší než deset doktorů.My dnes sice ve světle nových objevů víme,že jeden prd vydá asi jen za 8- 9,3doktora,ale v podstatě můžeme s tímto tvrzením souhlasit.

A tím,bych uzavřel kapitolu o prdech.Věřím,že vám přinesla mnoho poučného a příště,ať už si prdnete sami,či někdo ve vašem okolí,budete se na celou věc dívat už jinýma očima a ve světle nových poznatků.

  Prdel a její příslušenství

Část.1 Konstrukce prdele.

Takže teď již všichni víme,jak vyniká prd.Ale k tomu,aby vznikl,je potřeba velmi důležitého zařízení a tím je „Prdel“.

Než ale si povíme něco bližšího,zastavme se na chvíli u názvu.Jak víte existuje dnes celá řada názvů pro tento orgán v lidském těle a jsou to více či méně přesné názvy.Povězme si o některých.Tak nejdříve bych chtěl krátce pohovořit o názvech odborných.

Asi nejrozšířenější název je Prdel.Slovo „prdel“ vzniklo v revolučním roce 1848,kdy český anatom a silozpytecVáclav Matěj Latrinský,označil ono lidské zařízení jako PRDové Epicentrum Lidí a dále již používal v této souvislosti jen zkratku „prdel“.Ano,už Vás bystřejší čtenáře slyším jak namítáte,že to není jen prdové epicentrum,ale i hovnové.Jenže uvědomme si na jakém stupni rozvoje byla tehdejší věda.

Dalším názvem,taky dost častým,je „ŘIŤ“.Zastánci tohoto názvu operují především rčením,že ani letadlo se nezprdelilo,ale zřítilo.Prosím.Dnešní moderní věda je tolerantní a proto připouští i tento název.

Název „Zadek“,který se používá hlavně ve školkách a školách,ale už tolerovat nelze.Celá věc je o to vážnější,že školy jsou instituce sloužící hlavně k vzdělávání.Teď si představte situaci.Malé dítě nastoupí do školky nebo do školy a tam jsou mu neustále předkládány přkazy jako „Sedni si na zadek“,“Dostaneš na zadek“ apod.Dítě je pochopitelně cílevědomě mateno,neboť tyto názvy slyší i u auta,autobusu,místnosti,skříně a celé řadě dalších věcí.A neznám případ kdyby zadek od auta kakal,nebo zadek od skříně si prdnul.Dítě pak po příchodu do reálného světa zjišťuje,že spoustu vědomostí,které ve škole nabylo,toliko pro hovado dobré jsou.A ještě jeden příklad toho jak je celá věc nebezpečná.V roce 1983 řekla tehdy ještě soudružka učitelka Křivánková,ve zvláštní škole,žáčkovi Dežo Demeterovi, ať si sedne na zadek.Jelikož neupřesnila o jaký zadek se jedná,Dežo se vydal hledat ten pravý zadek a od té doby o sobě nepodává žádné informace.

Hledaný je asi 175cm velký,sportovní postavy,tmavé pleti a vlasů.Vyhledává náhodné známosti,zejména u žen u kterých přespává.Veškeré informace o hledaném,můžete sdělit kterékoliv služebně Veřejné Bezpečnosti nebo na linku 158.

Dále potom existuje celá řada nazvů místních,ale my se jimi podrobně zabývat nebudeme.Kdo by však chtěl,může si prostudovat publikaci Ottův naučný slovník.My budeme používat nadále název prdel.To by,si myslím,k názvu stačilo.

 Teď si popíšeme jak taková prdel vypadá,z čeho se skládá a jak funguje.

Podívejme se na obr.2.Na obrázku vidíme průřez běžnou prdelí.Prdel se

skládá z prdelního pláště,který má za úkol chránit vnitřní ústrojí prdele a dále slouží člověku k sezení.Strava,která již prošla žaludkem spočíva v Směšovací komoře,kde se mísí a pomocí Nitroprdelního čípku je hovno rozdělováno do pravé nebo levé poloviny prdele do Dozrávacího prostoru nebo též do plynové komory,kde hovno musí čekat než přijde jeho čas a kde se z něj vypařuje a tvoří prd.Potom,při požití další stravy je staré hovno vytlačeno do tzv.poslední zatáčky novým hovnem.Jakmile se hovno octne v poslední zatáčce,nervové zakončení pošle signál do mozku,který dá signál do pohybového ústrojí a do rozumového centra a my odcházíme vykonat potřebu.Mezitím přepínač vyhodnotí,která půlka je plnější a s té potom hovno nasměruje do kruhového uzávěru a dál do záchodu,trávy,na cestu,do kalhot apod.

Další zajímavostí,která se prdele bezprostředně týká,je bezesporu hypotéza,že „V prdeli je tma.“

Tuto odvážnou myšlenku vyslovil již zmíněny V.M.Latrinský na zasedání mezinárodního Svazu Protihabsburských Bojovníků,který se konal v roce 1853 v Kroměříži.Tam doslova nadzvedl ze židle celou řadu předních i zadních činitelů.Na všech předních univerzitách začali bádat proč.

Ovšem trvalo celých deset let, než přišel uherský antropolog a písničkář Béla Kulemázy s tvrzením,že cituji:“Nejsou tam okna.“

Nebudu ani popisovat,jak Béla rozvířil stojaté vody již téměř zapomenutého problému.Zejména francouští a britští badatelé,dlouho nemohli strávit fakt,že obě známé myšlenky vyslovily ústa rakousko-uherských vědců.Dnem i nocí se svítilo jak na Sorboně tak i v Oxfordu a Cambrigi.A nebylo to marné.Již koncem roku 1864,tedy sto let před narozením autorovým,slyšíme od anglického fyzika prof.Jamese Hoblefranka otázku:“Co kdyby tam ta okna byla?“A další rukavice byla hozena.Následovalo období pokusů,bádání,vzájemného osočování a dokonce i vyhrožování.Nikdo si nechtěl nechat vyrvat možnost zaskvít se na poli vědy.Odpověď však přišla jako blesk z čistého nebe.A přišla z místa,odkud ji nikdo nečekal.Bylo to v roce 1872,kdy mongolský chán Mutant Seremtet,ve své vládní jurtě prohlásil:“O co těm evropanům jde?Kdyby tam ta okna byla,sračka by je rozmlátila.“konec citátu.Na to bezprostředně zareagoval francouský spisovatel a sběratel starého železa Jacques Paul de Przemrzeluix prohlášením:“Ve světle nových poznání teď víme,že v prdeli je tma.“

Tím se zdálo,že je vše uzavřeno a není již o čem bádat.Navíc se v Evropě odehrávala celá řada konfliktů a válek,takže se o celou věc přestala zajímat i věděcká veřejnost.

A tak se stalo,že až po skončení První světové války se celá řada světových i evropských vědců vrátila k problematice prdele.Dokonce i v Moskvě se našly osobnosti,kteří i přes tvrdé represe,které následovaly po vítězství bolševiků,se věnovaly této překrásné a zajímavé vědě.A byli právě ruští odborníci,přesněji řečeno člen Moskevského věděckého institutu,akademik Nikolaj Potapovič Bachorovskij,který objevil v prdeli,jak tvrdí,:“Je tam malé okénečko.“

A celý maraton hledání a bádání cačal znovu.A byl to skutečně maraton neboť trvalo celých dlouhých dvacetsedm let,než přišli japonští vědci se svým objevem.Stalo se to v roce 1947 na sjezdu japonských chovatelů ovcí,který se konal v ÚKDJCHO,(ústřední kulturní dům japonských chovatelů ovcí,-pozn.aut.)Na tom to sjezdu prohlásil mladý japonský vědec,básník a předseda družstva Komuto Serunato,cituji:“Ano,je tam maké okénečko,ale tím přece leze hovénečko.“konec citátu.Dokonce byl tento mladý nadějný vědec nominován za tento objev na Nobelovu cenu,ovšem díky tomu,že Japonsko bylo na poražené straně právě skončivšího světového konfliktu,byla Nobelova cena udělena někomu jinému.Ano.Je smutné,že politika má co dělat i ve vědeckých kruzích.

A tak posledním výrokem,který se touto problematikou zabýval je výrok italského biologa Franceska Mortadelliho.Tento vědec shrnul dosud známé poznatky všech badatelů a tvrdí,že v prdeli je tma.

Samozřejmě,že lidstvo neusnulo na vavřínech,ale dále se pokoušeli objevit nové a nové téze týkající se prdele a tmy,ale dosud marně.Ale my vědci se nevzdáváme a věříme že se najde někdo,kdo opět objeví myšlenku námi nepoznanou,nad kterou se budeme opět zamýšlet  a která bude tak převratná jako objevení antihmoty či splachovacího záchodu.

Část 2.Kadění a údržba

Abychom zajistili bezporuchový chod prdele,je třeba věnovat maximální péči její údržbě a hygieně.

Na znečistění prdele,resp.okolí kruhového uzávěru,má velký vliv druh hovna který kadíme a samozřejmě způsob jakým kadíme.

Stejně jako každé odvětví lidské činnosti potřebuje své,tak i celý proces kadění by měl mít svůj řád a postup.Při správné životosprávě a dobře fungujícímu mozkovému centru,bývá zpravidla dost času na to, abychom včas vyhledali a došli na místo kde se v klidu vykakáme.To je nesmírně důležité,neboť jak praví klasik:“Dobré kakání je lepší než špatná soulož.“Proto bychom měli mít na zřeteli,kdy jsme naposled kadili a zdali by nemohlo kadění přijít v zápětí.A to zejména ráno před odchodem na autobus,nebo večer do kina,divadla apod.Ti šťastní,kteří mají kadění zvládnuté tak,že kadí ráno a potom už celý den nic,ti mají vyhráno.Jejich organismus už ví,že se po probuzení odchází na záchod a celý se tomu přizpůsobí.Pozor na dobré načasování.Není dobré mít načasované kadění např,na šest třicet a probuzení na sedm.V takovém případě nastává takzvaná jiná situace.Takový člověk po probuzení mívá zpravidla jiný program než si naplánoval než šel spát.Ale my se budeme řídit tím.že vše funguje jak má a my po probuzení odcházíme na záchod.Ještě než vstoupíme na záchod je vhodné si vzít s sebou různé pomůcky,které nám chvíle strávené na záchodě můžou zpříjemnit.Jsou to třeba noviny,které nám poslouží dvakrát,nebo dobrá kniha či veselý časopis který může sloužit i jako projímadlo.Často slýcháváme při čtení různých periodik větu:“Já se z toho poseru.“A to se může hodit.Pro kuřáky tu mám jedno upozornění,Neberte si ke kadění cigaretu.Vietnamský fyzik Li-Žou Chin koncem roku 1985 dokázal,že nejde dělat najednou dvě rozdílné věci.To je tahat a tlačit.Taky je dobré asi půl hodiny před kakáním vypít asi deci roztopeného sádla.To potom máte na záchodě poloviční práci.Odpadá tlačení a stačí jen brzdit.

Jak tedy si počínat na záchodě.Samozřejmě nejdříve sundat kalhoty.(I spodní) Potom se pohodlně usadíme na mísu a to tak,že zůstáváme v mírném předklonu,lokte jsou pohodlně opřeny o stehna.Až jsme takto připraveni,postupně povolujeme prdelní svěrač a jemně přecházíme na fázi tlačení.Stane se,že při prvním zatlačení ještě nedojde k výronu hovna z prdele. Není to důvod k panice.V klidu vydechneme,nadechneme  se a zatlačíme víc. Druhý pokus už bývá obvykle úspěšný.Počkáme až vše co jsme na jedno zatlačení vytlačili dopadne do mísy a vyčkáme až se všechny svaly uklidní.To je velmi důležité,neboť po zklidnění cítíme zdali ještě něco následuje či je to vše.Zpravidla po prvním hovně vždy následuje další.Když už cítíme,že kadění je u konce,měli bychom ještě setrvat v kadící poloze asi 5-7 minut,abychom si byli jistí,že jsme se dosrali.Nedosrané nás může zaskočit kadění v tu nejméně vhodnou dobu a to může být velmi nepříjemné.

Po ukončení kakání následuje očista.Tady bych rád upozornil,že k utření prdele postačí plně toaletní papír.Odborně PANAPR.(papír na prdel)A k tomuto účelu nám poslouží třeba i noviny.Je mi známá složitá finanční situace,která nedovoluje mnohým z nás používat panapr koupený v obchodě.Komu to však situace dovolí,neměl by tímto výrobkem plýtvat.Je tudíž špatné použitý papír házet do mísy,Daleko vhodnější je poslat panapr do čistírny.Uvidíte kolik se dá ušetřit.Už v dřívějších dobách byli lidé tak chudí,že neměli na noviny a ani na panapr a tak byli nuceni kupovat statky na venkově,aby si mohli prdele utírat o trávu.Také bych nedoporučoval rádoby estétům si po každém kakání umývat prdel.Jinak proto,že kakání vytváří kolem kruhového uzávěru určitý ochraný film,který chrání prdel před různými bakteriemi.A druhý důvod je ten,že večer,když jdeme spát,podíváme se do trenýrek a hnědý pásek,který tam uvidíme v nás vyvolá krásnou nostalgickou vzpomínku na ranní kakání.

Samozřejmě nemůžu nevzpomnět na kaštany.Kaštany vznikají kolem prdele a to díky její správné údržbě.Jsou lidé,kteří běží s každým kaštánkem do koupelny, ale to je zcela zbytečné.Daleko lepší požitek je počkat až jich máme víc a potom je loupat najednou,v klidu a nejlépe v kruhu rodinném a třeba při televizi. Dokonce byly v Africe objeveny kmeny,kde si obírali kaštany kolektivně jeden druhému a tak překrásně demonstrovali svou jednotu a ochotu si vzájemně pomáhat.To je jistě ušlechtilé.A i my lidé,kteří se cítíme být na vyšším stupni rozvoje,bychom si měli brát příklad z těchto primitivních kmenů.Ano.Pomáhat si je jednou z nejhezčích lidských vlastností.

Stává se občas,že nás potřeba kadění přepadne s cela nečekaně a na místě kde je to nejmíň vhodné.V takovém případě je nejdůležitější zachovat klid a rozvahu.Dnes už víme,že kadit se dá naprosto všude.A tady bych rád apelovat na různé stydlíny,aby se neostýchali se vykadit třeba přímo na ulici.Pokud si hovno po sobě uklidíte,není důvod se cítit nějak provinile a poznámek kolemjdoucích si prostě nevšímejte.Vždyť neděláte nic nezákonného,ale provádíte tu nejběžnější a nejpřirozenější lidskou činnost.Jsou sice mezi námi jedinci,kteří jako pořádní hospodáři donesou hovno až domů a potřebu tudíž vykonají v domácím prostředí,ale takových lidí je ještě stále málo.

I při kadění v přírodě platí výběr vhodného místa,kde by jste měli vhodnou polohu a stabilitu,aby po vykonání potřeby nedošlo k vašemu převrhnutí do jistě ještě teplého produktu vašeho zažívacího traktu.Také se v žádném případě nenechte rušit kolemjdoucími např.houbaři či hajným,bezdomovci apod.

Ještě bych chtěl krátce pohovořit o technice utírání prdele.

Tak tedy,prdel utíráme zásadně tou rukou,kterou píšeme.Množství použitého panapru vyjadřuje vzorec D = (vp – dč) + 5.To znamená D-délka panapru se rovná výška postavy mínus výška čela plus 5 cm na založení.Tento vzorec objevil v roce 1953 anglický matematik českého původu Sir Malcolm Poupátko.

Tento vzorec však platí pouze pro panapr.Pro noviny ,trenýrky,kapesníky vzorec není.Tam vycházíme z momentální situace musíme improvizovat pode našich možností.

Máme tedy odmotaný papír.Takto odmotaný papír rozdělíme na dvě stejné poloviny,které slouží pro hrubé a jemné čistění.Potom uchopíme polovinu č.1.Jemně se nahneme do předu. Papír nepřekládáme,nýbrž ho po celé délce smýkáme po kruhovém uzávěru.Druhá ruka může eventuelně ze předu pomáhat udržovat směr.Po hrubém vyčištění následuje jemné čištění,které probíhá naprosto stejným způsobem,ale v obráceném směru.Takto vytřená prdel by měla již být dostatečně čistá.Potom ještě holým prstem zkusíme,zda byl zachován onen ochraný film,o kterém jsme již hovořili a tím můžeme považovat proces kadění za ukončený.Nezapomeňte se ještě před spláchnutím pokochat pohledem na svůj produkt a při splachování prosím dodržujte pietu jako když rakev opouští obřadní síň,neboť  i vás právě opustilo nenávratně část vašeho já.

Ještě malá rada,jak si vytřít prdel pokud mate malo papíru,např.list z deníčku,pasu,stranické legitimace apod.

Takže list papíru přeložíme na polovinu a potom ještě na polovinu.U takto složené čtvrtky utrhneme rožek,který musíme dobře schovat.Potom složený papír opět rozložíme a uvidíme,že se nám uprostřed objevila díra.Tou prostrčíme ukazovák a ukazovákem seškrábneme zbytky hovna z prdele.Potom papír,který je kolem ukazováčku druhou rukou uchopíme a shrneme jím z ukazováčku hovno,které ulpělo na prstu.Na závěr celé operace vezmeme utržený rožek,který jsme si uschovali a rožkama si vybereme zbytky hovna pod nehty.No já myslím,že je nám spoustu věcí jasných.Kdo by však chtěl vědět víc,může se dostavit na konzultace vždy úterý a čtvrtek od deseti do patnácti hodin na veřejném WC při ČSD Val.Meziříčí.

                                                   Část třetí

           Hovno!A proč ne?

Úvodem této kapitolky bych Vás rád poprosil,aby jste zahodili veškeré morální

zábrany,které by Vás mohly svazovat,což by mělo velký vliv na pochopení celé problematiky.

Nejdříve si musíme rozdělit hovna na tzv.Měkké hovna , Tvrdé hovna a Klasické  hovna.

Jak již název napovídá mezi Měkké hovna můžeme zařadit každé hovno,které má velmi malou molekulární hustotu.Aby jste pochopili,neboť zdaleka ne každý z nás je dobrý chemik, o jaké hustotě mluvíme ,můžeme přirovnat měkká hovna např.k maltě,těstu a jiným,konsistenčně podobným materiálům.Velmi dobrým poznávacím znamením je fakt,že toto hovno vypadá u prdele jako nit a na zemi potom jako plachta.Taktéž můžeme toto kategorii hovna poznat podle toho,že je malá pravděpodobnost,udržet hovno v kalhotech,neboť má zjevnou tendenci vytékat ven.Laikové používají pro tento druh hovna název „Sračka“.Naší slovenští kolegové laikové zase „Hnačka“.I když se obě slova rýmují,mají zcela odlišný způsob vzniku.Český název vznikl pravděpodobně v osmnáctém století, kdy za Bachova absolutismu,neboli též v době temna,převládala v naších krajích němčina.Němčina postupně vytláčela Český jazyk z veřejného života.Jak jistě znáte z historie,úřední jazyk byla pouze němčina.Přes veškerou snahu o germanizaci českého národa se našli lidé,kteří vydávali české knihy,slovníky a všemožně se snažili uchovat Český jazyk budoucím generacím.Sepisovali tak nejen již známé slova,ale i překladem slov německých obohacovali slovní zásobu češtiny.Tak vznikla spousta slov.Některé se pravda neuchytily,ale celá řada z nich se používá dodnes.Konkrétně slovo“ sračka“,vzniklo přeložením německého“ scheise“.Samozřejmě je celá řada dalších slov,ale ty již nejsou předmětem našeho bádání.To přenechejme jazykozpytcům a lingvistům.

Je zajímavé jakou historii měl slovenský vyraz „hnačka“.Ten se vyvinul mnohem později.Odborné prameny dokonce tvrdí,že se začal používat až po vyhlášení samostatného státu Čechů a Slováků v roce 1918.Tehdy se ve slovníku spisovné češtiny objevil výraz „Řídký případ z hustým běháním.“

Tento vyraz byl oblíben zejména v intelektuálských kruzích.Ovšem v tehdejší zaostalém Slovensku,kde byli lidé podstatně prostší,si nepotrpěli na nějaké dlouhé vykecávání,neboť zdroj jejich obživy byl zejména v zemědělství,kde pracovali od časného rána do tmy a často byli natolik vyčerpáni,že nebyli schopni uceleného dlouhého projevu.A tak se vžil do jejich slovníku zkrácený spisovný výraz „Hnačka“,protože je to vždy prohnalo.

I u nás se postupně přestal používat původní dlouhý výraz a prakticky ze stejného důvodu byl během krize v třicátých letech přijat název „Průjem“,který se používá dodnes.Ale jen v lékařské terminologii.My odborníci používáme již zmiňovaný výraz „Měkká hovna“,(dále již jen MH).

Jak vůbec takové MH vzniká.

Nejideálnější ingrediencí je mastné.A to zejména je-li mastný oběd zapíjen např, limonádou apod.V takovém případě nedojde v žaludku k mísení potravy,požitý nápoj jen potravu obteče a vytváří tzv.mokrou cestu.Sami z vlastní zkušenosti víte,že pokud je cesta mokrá, stává se daleko klouzavější.Naprosto stejně se chvá hovno po mokrém střevě.Fyzikální zákony platí i v prdeli.I když se nápoj nakonec dostává do močového měchýře,stihne ještě napáchat dostatek škod. Hovno po mokrých vnitřních stranách střeva je tlačeno větší rychlostí.Tím dojde k porušení soudržnosti hovna a tím i k jeho řídnutí.Takto řídké hovno pak naráží na kruhový uzávěr s větší razancí a díky rychlostní pojistce,která slouží u kruhového uzávěru k spěšnému povelu do nervového centra a mozku,pak my pociťujeme akutní potřebu kadění.Vzhledem k tomu,že kruhový uzávěr není hermeticky těsný,slouží k zmírnění nárazu i poslední zatáčka,ale ta není u každého stejná.Proto je rozdílné i množství MH,které pronikne skrz uzavřený kruhový uzávěr do spodního prádla.Ovšem rumunský badatel Antonescu Posraldescu zjistil,že k úniku MH dochází vždy a ještě k tomu třikrát-Poprvé je to při nárazu MH na uzávěr,podruhé při prdnutí,neboť proudící prd strhává z hovna,které není kompaktibilní,drobné částečky a ty se tak dostávají z prdele ven a ten třetí případ nastává po ukončení kadění,kdy je kruhový uzávěr již zavřený,ale netěsnostmi se dostanou ven ještě zbytky MH,které jsme nestihli vytlačit.Toto zbytkové MH,se taky někdy nazývá „Andělíčci“.

Stejně velký vliv pro tvorbu MH,má i většina mléčných produktů.To pak vůbec nezáleží na požité stravě.A  to z toho důvodu,že mléko má větší hustotu,než jiné nápoje a citlivé senzory v naší prdeli je už řadí k potravě a jako takové, neodchází ven přes močový měchýř ,ale přes prdel a přestože již byla učiněna řada pokusů,nikomu se nepodařilo u dělat z již požitého mléka,(kakaa apod.) pevné skupenství.Dílčích úspěchů bylo dosaženo při pokusech z mlékem mimo prdel,(sýry,máslo tvaroh apod.)ovšem v prdeli se to nepodařilo ještě nikomu.Zde naprosto jasně vidíme,že je ještě zapotřebí spousta vědecké práce a že je stále co objevovat.

V neposlední řadě má velký  vliv na MH i tvrdý alkohol.Zejména pak slivovice,která působí doslova jako ředidlo.Slivovice nám již z Klasického hovna dokáže přes noc udělat ukázkové Měkké hovno.Na stejném principu fungují i různá projímadla,která mají za úkol navodit atmosféru úlevy a pohody.

Posledním důležitým rozlišovacím znakem je barva.MH mívá nejčastěji barvu světle hnědou,s přechodem do žluta.Někdy se může stát,že žlutá přechází až do zelené.U hemoroidiků můžeme objevit v hovně i červenou.

Naproti tomu Klasické hovno(dále jen KH)mívá barvu krásně hnědou se světle hnědým mramorováním,nebo jen hnědou.Nejlepší podmínky pro vznik takového hovna  zajistíme správnou životosprávou a dobrou duševní a fyzickou pohodou. To znamená,že složení stravy plně vyhovuje standartům,na které je prdel konstruována.Duševní pohoda pak zajišťuje přesné fungování různých nervových sond,čidel a snímačů,které v naši prdeli výraznou měrou přispívají k tvorbě hovna a prdů.To znamená ,že naše pohoda se tímto přenáší do prdele a tak přispívá k její bezvadné funkci.

Dokonce i lékařská věda se řídí výsledky našeho bádání.Ne nadarmo odebírají lékaři vzorky hoven.(stolice),aby podle nich zjišťovali zdravotní stav pacienta.

Než však budu pokračovat dál,nemůžu se nezmínit o lékaři používaném výrazu stolice.Tento výraz je tak špatný jak to jen jde.A to z několika důvodů.V krátkosti je vzpomenu.

Je až z podivem,že tak vzdělaní lidé,jakými jistě lékaři jsou,používají stejný výraz pro dvě naprosto rozdílné věci.Tak za prvé tak nazývají hovno.Pokud by se drželi jen toho,dala by se celá věc smést ze stolu,ale stačí když tak nazvou hovno u malých dětí,kde to už není stolice ,ale stolička.Zde již jistě sami cítíte jaký je to nesmysl.Vlivem konkurenčního boje mezi lékaři a stomatology  vznikla kuriózní situace.Stomatologové jak víme nazývají stoličkou naše zadní zuby.A nemůžu si pomoci,ten rozdíl mezi věcmi,které mají stejný název je obrovský.Už z toho důvodu,že se nacházejí na opačných koncích lidského těla a  jen jedna věc se dá snést v ústech.A nechci domyslet skutečnost,která by nastala při záměně obou stolic ,nebo stoliček.

Podle mých výzkumů vznikly tyto názvy již z chybného pojmenování prdele. Zmiňoval jsem již v minulé kapitole,že název „zadek“ je matoucí.Zde vidíme další důkaz mého tvrzení.Jak jsem již psal každá věc má předek,boky a zadek.Stejně tak i naše ústa.Protože,jak tvrdí lékaři a  z lidského „zadku“leze stolice,tak to co vylézá v zadku úst je,protože je menší ,stolička.Ano,sedmdesát procent lékařů pravděpodobně ví o čem hovoří,ale zbylých třicet procent(ministři,náměstci,ředitelé nemocnic a jiní neúspěšní lékaři) a ostatní veřejnost je neustále mateno.Tady bych dokonce tvrdil,že se jedná o vědecké tmáře,kteří své myšlení odmítají podřídit novým poznatkům a jsou zaslepeni jen svými vlastními vědomostmi .Stolice nevoní ani jinak velice tolerantnímu Vatikánu.Také už odtud přišla celá řada protestních nót.Nejostřejší,ale přišla v roce1982 a byla adresována tehdejší Komunistické straně Československa a kde mimo jiné stálo:

„Pokud nepřestanete říkat hovnu stolice,budeme my říkat kadění,že jdeme na stranu.“A protože tehdejší KSČ nereagovala,rozšířil se i tento název,nebo chcete-li úsloví.Ovšem i to je špatné.Je to zkrátka z extrému do extrému.Je opravdu na čase,aby my , moudří tohoto světa dali hlavy dohromady a vše uvedli na pravou míru.

U Klasického hovna nedochází k problémům při vyměšování,nebo chcete-li kadění.Obvykle nejpozději na druhé zatlačení opouští naši prdel bez jakýchkoliv vedlejších účinků a při běžném životě nám nezpůsobuje žádné vážnější komplikace.Dokonce je možné ho i přes signály,které nám velí jít kakat,udržet po nějaký čas v prdeli a popřípadě ho,jako správný hospodář,přinést až do domácího septiku.To u Měkkého hovna prakticky nelze docílit.Dokonce některé východní náboženství ho přirovnává k smrti.Neboť jakmile jedno či druhé přijde musíme jít.

Oproti tomu na druhém konci pomyslného pólu se nachází Tvrdé hovno,(dále jen TH).Tato kategorie se může směle zařadit do mezi problematická hovna.

Vědci dodnes vedou spory o tom,co je lepší,jestli průjem nebo zácpa.Ano přátelé je to skutečně dilema.Dr.František Exkrement,člen Akademie věd se domnívá,že je lepší mít zácpu než průjem.S tím lze do jisté míry souhlasit,neboť TH nám samovolně nespadne do kalhot a tím nás nevystaví prekérní situaci.Ale můj názor je ten,že pokud se nacházíme poblíž záchodu,je lepší MH,poněvadž dojde k rychlé úlevě a my můžeme pokračovat dál ve své práci.Kdežto TH nám může přivodit řadu komplikací.A to počínaje absencí na pracovišti a ujetým vlakem či autobusem konče.Ale je to jistě věc subjektivního názoru.A těžko lze tvrdit,že ten či onen názor je dobrý a správný.Tady opravdu záleží na momentálních možnostech a podmínkách.Důležitou vlastností dobrého vědce a badatele je i schopnost vyslechnout své kolegy,popřípadě se i poučit

z výsledků ostatních kolegů a ne jako to dělá již zmíněný Akademik Exkrement,který uznává jen své teorie výzkumy.Mezi námi,pan Akademik není nijak moc uznávaný a dokonce mu bylo naznačeno, aby z Akademie odešel  a dal se na politiku,neboť má pro to skvělé předpoklady.Např.v roce 1995 ne vědeckém symposiu v Berlíně byl jeho projev ohodnocen Doc.Dr.Alexejem Sergejevičem Septikinem CsC takto:“Kolega Exkrement je jistě dobrý řečník,ale vcelku se dá říci,že mluví o hovnu.“konec citátu.

Ale vraťme se k naší problematice.TH mívá barvu od hnědé přes tmavě hnědou až po černou.Tvrdé hovno má velice zajímavý tvar.Velice často nám

připomíná oblíbenou pochoutku „Italská směs“,protože je tvarem i barvou k nerozeznání.Něco jiného je pak jeho vůně a chuť.Zde už vidíme rozdíl naprosto jasně.Velký vliv na tvorbu TH má tělesná teplota.Pokud je moc vysoká, asi kolem 39°C,dochází k prudkému vysušování vláhy z hovna,to se potom stává moc suché,rozpadá se menší kousky a ty vlivem velkého tření mezi hovnem a vnitřními stěnami střeva mají jen velmi malou snahu o opuštění prdele.Tím prakticky vzniká zácpa.Lidský jedinec musí pak vyvinout velkou snahu a tlak k vypuzení hovna ven z prdele.Často se stává,že se TH hromadí těsně před kruhovým uzávěrem,ovšem ten se často nedokáže otevřít natolik, aby přes něj mohlo hovno přejít bez problémů.A tak na kruhový uzávěr působí síla jak plošně tak i do strany.Často bývá tlak natolik veliký,že bolest,která nastává se dá přirovnat k porodním bolestem.Tady je podoba s porodem veliká a pomáhá proto pomáhat si pravidelným prodýcháváním těchto bolestí.

                           Závěr

Vážení a milí.Na samotný závěr bych rád uvedl,že tato příručka Vás seznamuje z podstatnou částí mých zkušeností a vědomostí.Mělo by to postačit k pochopení základů celé problematiky,k pochopení toho,že je spousta věcí kolem nás,které považujeme za samozřejmost,ale o kterých dohromady nic nevíme.

Vědci na celém světě se starají o věci jistě užitečné,ale o takových běžných věcech,o jakých jsme si tu povídali, mlčí.

Ale řekněte sami.Nedozvěděli jste se spousta nového,nepoznaného?Ano teď si jistě říkáte,vždyť to jsou samozřejmé věci.Ale samozřejmé jsou až teď,až jsem je objevil a popsal.

Taky dobře vím,že i když budou čtenáři,kteří  budou vděčni za tuto tématiku,najde se spousta lidí,kteří i přes tuto osvětu,celou věc nepochopili a budou mně proto odsuzovat.Nevadí.Nebudu sám,který byl pro své učení nepochopen.Vždyť vzpomeňme Mistrů,kteří pro svou věc trpěli.Jan Hus,Galileo Galilei,Giordano Bruno,Julius Fučík,prostě co jméno to pojem.Někteří dokonce na pravdě zemřeli.

Ale já žiju!A budu svíti dál jako jasná pochodeň.Jak pro ty,kteří mi rozumí,tak pro všechny etické tmáře.Cesta je ještě dlouhá a trnitá,ale pevně věřím,že na ni nebudu sám.Že budou další a další stejně smýšlející lidé a tím i svět krásnější.A já svatosvatě přísahám,že Vás budu nadále seznamovat s mými výzkumy v některé v dalších knihách.

Loučím se s Vámi pozdravem:“Kdo nepracuje ať nejí,kdo nejí ať nesere.“