Noční cesta na Venuši

Hlasy básníků z mrtvého nebe
po kluzkých plochách obkladů síně slávy
promlouvají k mému nitru.
Pár vět grafitem vydřených
do hrubého papíru
strojí se do řádek
jako armáda k defilé před odchodem na frontu.
Stojím tu v modrých teplácích
hledím vzhůru a sním
o noční cestě na Venuši.

Žalostné popěvky v áriích zimního mrazu
klesají k zemi v krystalcích
stékají po horkých skráních
kde zlátne se záblesk stáří.
Nakonec skápnou v krůpějích
a na voskované podlaze druží se v loužích.
Nestíráš je
nehladíš mě
a já v rozjitřených představách vzlétám na svou
noční cestu na Venuši

Zemská tíže v rozporu z fyzikální vědou
nedovolí vzlétnout nehmotným představám.
Další a další zpupnosti božské náhody
brání mi vzlétnout za svou cestou na Venuši

A tak tu zůstávám sám - já kosmonaut pocitů