doteky pouště II.

souznění *

T. Projít Prahou je obcas ùnavný a pustý pocit, je na zamyslenou proc a kam to vede.Presto je tu mnoho zajímavých mýst, které tu a tam podávají svedectví casu. Je teské to vnímat v rece turistu.

souhlas

Pro mě bylo procházet se Prahou, jako projít znovuzrozením....ta se projevila zvláštní atmosférou a mentalitou lidí žijících v našem hlavním městě :-D Tvojí "Prahou"(..u "Doteků pouště II.") jsem naopak prošla, jako bych ji už znala.....jako, bych v ní žila..zvláštní....třeba to je tím, že jsi taky Olomoučák :-D ......, i když já jsem tak napůl....

Cítím, že v tom něco je, ale momentálně....počkej?....ano. Buď jsem dnes nějakej zabržděnej nebo mne hloubka Tvé poezie oslovuje se spožděním. TIP!

Líbí - T

brrrr, to znam

dotek pouště znamená nejbytostnější dotek poznání sebe sama ozvěna mluvená do větru

Mně se líbí ten obraz: Vítr vane tisíce němých tváří. S tím připodobněním Prahy k poušti musím občas souhlasit, ovšem spíš jenom v tom naprostým centru - monumenty zestárlých architektur zaváté proudem písku. Člověku to občas dost trvá, než projde v protisměru. :-)

nooo... proplulo to kolem mne, nic hlubšího nezanechalo... závan pouštního větru :o?

vcelku*****

O necem podobnem jsem nedavno neco napsal Inzenyrstvi okamziku, takze to mam jeste v pameti. Mas pravdu. Tip Tom

začátek stručný, jasný, zřetelný, o poušti jsi se ale pak moc rozpovídal. Ozvěna mluvená do větru je hezká... :) Sleduju tě...

Mne sa pacia prve styri verse a posledne dva. Ostatne by som vynechala.

Dovoluji si tipovat.