bez prologu

Unáhlený konec žití 

 

Ležela a poslouchala

svoje kapající slzy

Co jí vlastně chybělo?

Na smutek je pozdě

a na radost brzy

E-mol v srdci zaznělo.

¨¨¨

 

Na zemi ležel dopis

on vzal ho a pak otevřel

četl zvědav první řádky

četl potom oněměl

 

Psala že se cítí prázdně

prý jen jednu rybu v hlavě má

ta tam pluje sem a tam

němě občas zabublá

V srdci ticho měsíční

bez vichřic a neměnné

Suchý strom co k nebi ční

chytá mraky ztracené

 

Psala že je všemu konec

psala, že už odchází

někde v srdci zazněl zvonec

ten zvuk konci předchází

¨¨¨

 

Ležela a poslouchala

chtělo se jí hrozně spát

vzpomněla, že milovala

že měl ji kdysi někdo rád

 

Teď už všeho litovala

chtěla by čas zpátky dát

však únava ji oslabila

tep už nebyl skoro znát

¨¨¨

 

On stál a hleděl tiše

na opuštěné její tělo

na bílí mramor bez duše

Zdálo se, že zkrásnělo

 ukápla mu na zem slza

a v ní hořkost oceánů

  

Ona stála vedle něho

už věděla že odchází

od ní vedla světlá cesta

 která duše provází

Pohledem se rozloučila

smutek kolem stále zní

teď už půjde a né sama

černý anděl půjde s ní.

 ¨

…

---