Krátké lásky

Je další prázdné ráno, prázdné jako průchod v tunelu. V tunelu života, plného šedi prázdných dnů. Jen v duši je cosi jako pohyb. Je to vír.
Byla krásná a voněla. Ten večer, kdy jsem ji poznal, ke mě šumem davu přiletělo jen její jméno a já se přistihl, že moje ústa prozrazují i mou identitu. Její oči se potkaly s mými a letmý polibek, téměř neznatelný, na seznámení, tiše zanikl ve víru událostí.
Mé nohy se pohybují do rytmu hudby, mozek se snaží zachytávat okamžiky v tepu těla, v rytmu dechu, její oči se občas střetnou s mými.
Sedím vedle ní. Letmé dotyky, téměř nepostřehnutelné, ty pravé, vzbuzující touhu, naplňují tuto chvíli. Její oči se zarývají do mých. Těla jsou si náhle tak blízko a mé ruce jen těžko zadržují touhu.
Vnímám krásný pomalý rytmus hudby, vnímám nádherné pomalé vlnění jejího těla. Těla, které je tak blízko, že cítím její teplo, její tep, její vůni. Její vlasy, které tak nádherně voní a dopadají mi na ramena, v rytmu hudby. Její oči jsou tak blízko, tak nebezpečně blízko. Cítím její ruce na svém těle, cítím její oči v mých, cítím jak mé ruce ji svírají blíž.
Sedí na mém klíně. Je krásná, její tělo voní a mé ruce se dotýkají jejích. Naše prsty se proplétají, její oči se vrývají do mých a v těle se opět ozývá touha. Její pohled už nevydrží mé rty. Naše tváře se začnou s pohledem v očích pomalu přibližovat. Cítím už téměř vůni jejích rtů na svých. Její oči stále v mých, avšak najednou jsem se zastavil. Ano, tady, na prahu, okamžik před splynutím našich rtů, doteků a pohledů jsem zastavil, na okamžik jsem přerušil touhy. Na malý okamžik, jen na ten okamžik, kdy jsem jí dal možnost posledního kroku. Jen vteřina dělí naše rty, cítím téměř teplo jejích rtů na svých, ale ještě bez dotyku, tak blízko jsem přerušil tok naší touhy. Dal jsem jí právo rozhodnutí. O to nádhernější okamžik je v jejím pohledu a touha se dostává do nesnesitelných výšek. V tomto okamžiku je však daleko víc. Cítím jak naše prsty v dlaních se najednou pevněji svírají až do bolesti a naše rty se v příštím okamžiku spojí. Její vlahé rty, nádherné a vonící rty se dotkly mých. Její oči se zavřely a vnímám jen dotyky našich horkých rtů, které přenášejí tu nesnesitelnou touhu našich těl.
Naše kroky se noří do tmy pod noční oblohou. Touha je tak nesnesitelná, že v příštím okamžiku již cítím její ruce kolem mého těla a naše rty se opět našly ve vášnivém objetí. Jsou tak sladké, plné touhy a ženské něhy okamžiku. Její vlasy my padají na ramena a sevření těl je opojné jako plná náruč hvězd nad námi.
Sluší jí to na zádech. Hladím její tvář a utápím se v pohledu našich očí. Slova jsou jen přítěží, naše ruce mluví za nás. Vpíjím do sebe její pohled a cítím na svých dlaních teplo jejího těla. Rty jí hladím šíji, zatímco její ruce bloudí po mé kůži. Hladím ji po těle, které se vlní touhou, mé rty jí hladí po bříšku a její horký dech se chvěje v nádheře chvíle. Rty jsme se opět spojili a naše ruce se sevřely v ještě pevnější objetí.
Jen svit hvězd nad námi vykresluje její krásný pohled, když jí hladím po tváři a rty nemají sílu přestat. Hladím ji pohledem, rty ji ochutnávám na těle a její dech se prudce chvěje do tmy, když moje rty najdou její klín.
Byla krásná a voněla, to ráno kdy se mi ztratila s nadcházejícím úsvitem. Zbyla po ní jen další otevřená rána a v duši noc plná touhy. Touhy která byla nenaplněná ale krásná. Byla krásná a voněla, a její pohled, který se vryl do pod kůži, její doteky, provází mé kroky, když jdou vstříc novému dni. Jen tiše doufám, že to nebyl jen nádherný sen, po kterém zbyl v duši krásný a smutný vír.

---