Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChladné ráno
04. 09. 2003
6
0
2004
Autor
Rufus
Chladné ráno
Šel jsem studenou ulicí kde tmu střídalo šero. Bylo mi zima, ale ani ne tak po těle jako v duši. V příšeří jsem zahlédl něco mihnout se ve větvích stromu. Byla to veverka, ale byla trochu zvláštní. Měla krásně hebký kožíšek svádějící k pohlazení a byl nádherně sytě modrý... a i ve světle lampy bylo dobře poznat jak na jejím chvostě přecházela barva do tmavších odstínů. Na chvíli do mne zabodla malá očka aby o vteřinu později ukryla své malé tělíčko vysoko ve větvích. O pár kroků dál ve vysypaných odpadcích u popelnic snídali vrabci. Žlutými zobáčky, které jim mimochodem docela dobře ladily s temně fialovým peřím, rozhrabovali zbytky a prali se o lepší sousta. Zajímavá studená ulice, řekl jsem si a ten vnitřní chlad mi sevřel srdce. Nebo to je jen v mé hlavě? Ta převrácenost myšlenek a vidění? Od toho okamžiku mám sice v mozku zmatek a je možné že si jen představuji jaké by to bylo. Že jen podvědomě chci aby tady bylo něco jiného, aby tu nebyla ta příšerná a nudná šedivost která se objevila od toho okamžiku, možná že jen chci vidět něco nevšedního abych něčím zahltil ten chlad ve mě. A ni ranní slunce nerozehřeje tu námrazu uvnitř těla. Která se zrodila toho okamžiku...
Šel jsem studenou ulicí kde tmu střídalo šero. Bylo mi zima, ale ani ne tak po těle jako v duši. V příšeří jsem zahlédl něco mihnout se ve větvích stromu. Byla to veverka, ale byla trochu zvláštní. Měla krásně hebký kožíšek svádějící k pohlazení a byl nádherně sytě modrý... a i ve světle lampy bylo dobře poznat jak na jejím chvostě přecházela barva do tmavších odstínů. Na chvíli do mne zabodla malá očka aby o vteřinu později ukryla své malé tělíčko vysoko ve větvích. O pár kroků dál ve vysypaných odpadcích u popelnic snídali vrabci. Žlutými zobáčky, které jim mimochodem docela dobře ladily s temně fialovým peřím, rozhrabovali zbytky a prali se o lepší sousta. Zajímavá studená ulice, řekl jsem si a ten vnitřní chlad mi sevřel srdce. Nebo to je jen v mé hlavě? Ta převrácenost myšlenek a vidění? Od toho okamžiku mám sice v mozku zmatek a je možné že si jen představuji jaké by to bylo. Že jen podvědomě chci aby tady bylo něco jiného, aby tu nebyla ta příšerná a nudná šedivost která se objevila od toho okamžiku, možná že jen chci vidět něco nevšedního abych něčím zahltil ten chlad ve mě. A ni ranní slunce nerozehřeje tu námrazu uvnitř těla. Která se zrodila toho okamžiku...
Nářezový_sluníčko
13. 03. 2004
Zajímavé... někdy mám pocit, že mě ta šedost dne jednou zničí... Možná pomůže, když se budeme snažit i v maličkostech a běžnostech najít něco nevšedního...*