Filozofické úvahy

Inu, šel jsem jednou takhle do čajovny s přáteli. Již jsem se začal zajímat o povídky, ale múzu vyčerpávala třeba jen hodina slohu. Tak jsem tedy šel poprvé do čajovny, Modré čajovny v Brně. Řeknu vám, to byste ani nepoznali, že tam nějaký podnik podobného typu je, ale čím víc nenápadný tím je to snad lepší. Tak jsme se tam usadili k takovému malému nízkému stolečku. Po dlouhé době nám donesli čaj. Skvěle. Tak jsme tak popíjeli z takových malých hrnečků, když v tom jsem jeden vylil a začalo to týct po stole. Ostatní se na mě divně koukali, ale teď pozor. Asi deset sekund po mě vylil kamarád také čaj, čirou náhodou stejný druh. Ostatní se ale začali smát. Vypadalo to chvílemi, jakoby byl problém ve mně.

V této chvíli se filosofie mísí s psychologií a hlavně s psychikou. Nejsprávnější tvrzení je, že Všechno záleží na psychice. Velká pravda. Trochu odskočím. Dejme tomu, že máte nějakého přítele, který se vám snaží udělat nějaký naschvál. Ale, pak se s ním někdy setkáte a mezi řečí prohodíte, že by vás nejvíc naštvalo, kdyby se vám hrabal v tašce. Je to jen takový příklad. A uvidíte, že se vám bude v nestřežené chvíli hrabat v tašce, ale jakmile to zříte, sebere vám z ní nějakou věc a už vás provokuje, že vám ji nevrátí. Ale vezměte si, že kdybyste ho neupozornili, co vás nejvíce naštve, tak by ho to ani nenapadlo, třebaže zná všechny vaše slabiny.

Vraťme se ale k té čajovně. Kdybych to udělal sám jako jediný, tak by zábava nebyla, ale třeba jak to bylo rychle za sebou, tak to všem přišlo vtipné. To bude asi ono. Za celou relaxaci našich múz už se o tom nikdy nemluvilo. Mohl třeba ještě upozornit na okolnosti, které by tomu ještě napomáhaly: celá čajovna byla zahalena výpary z vodních dýmek a z čajů, nechtěli jsme si zkazit odpoledne a nakonec – je to jedno, život musí jít dál, nemá cenu se zlobit.

Co jsem tím chtěl říct? Dvě věci. Za prvé: ve společnosti opravdových přátel je menší prohřešek skoro ihned zapomenut. A za druhé: V čajovně se nachází velká inspirace pro literární díla, a to si ani nemusíte dávat vodní dýmku.

Přejít se dá třeba toto dílo. Pro některé se může zdát nudné, pro některé poučující, někteří mohou v tomto díle vidět zbytečné bláboly, někteří se nad tím trochu zamyslí… Zkrátka, je to věc individuální, tedy věc každého z nás.

Abych se dozvěděl trochu teorie o filozofii, hledal jsem v encyklopedii a našel jsem: je to slovo řeckého původu od filein – láska , sofia – moudrost tedy láska k moudrosti. Také jsem se dozvěděl o různých druzích filozofie. Od antické filozofie přes teoretickou filosofii po filosofii 20.století.

Podle mě si ale každý musí udělat vlastní filozofii. Filozofie vlastně znamená hodnoty života a taky přesvědčení a způsoby chování (etika). A taky znamená zamyšlení.

Jak už jste si asi všimli, docela se zajímám o čaje. Ale to není vše. Nejprve bych připomenul, že rád říkám věci, které mě baví. Tady bych je rád rozepsal.

Hudba, to pro mě znamená opět námět k zamyšlení. Takže hudba je věc hodně individuální. Každý může hudbu vnímat jinak, každému se bude líbit nějaký jiný styl. Jednomu se může líbit od nějakého interpreta jenom jedna písnička, druhému se může zase líbit další z jeho repertoáru. No ale teď napíšu, co se líbí mě.

Na otázku Co se ti líbí za hudbu? odpovím: techno, house a rave. Nejprve bych začal tím, že to takhle vůbec není. Podle mé oblíbenosti je to přesně naopak v pořadí. A podle toho, co nejvíce poslouchám, tak je to úplně jinak. Ale toto pořadí jsem se naučil, protože tak se to vyvíjelo postupně, tak se mi to také více líbilo. A jak už jsem říkal v úvodu, hudba je velice individuální a proměnná, takže třeba zítra uslyším super song, který se mi hodně zalíbí, a začnu se o něm co nejvíce dozvídat a pak ještě více hledat a třeba si koupím originální CD. (ale všechny tyto vyjmenované možnosti jsou velice nepravděpodobné). Jedině italskému tanečnímu hudebnímu mágovi, Gigimu d‘Agostinovi se to povedlo. Zajímal jsem se o něm co nejvíce, všude na Internetu, v hudebních časopisech atd. No a takhle jsem si oblíbil hudbu.

Mnohdy jsem uvažoval, proč jsem tak rád na diskotékách. A vždy jsem došel ke stejnému závěru. Tancování mě ani moc zas až tak nebaví, pít ještě nemůžu (a stejně to není ono) a přišel jsem na to, že jsem rád tam, kde je hudba, která se mi líbí. A je tam taky taková ta správná atmosféra. Pokud bych třeba určil zaměstnání, které by mě bavilo, tak bych třeba byl DJem, ale také i barmanem či vyhazovačem. Co bych teda nechtěl být by byla striptérka. Na tu bych se asi vážně nehodil. Stačilo by mi být s tím prostředím v kontaktu. Hudbu ale stále beru jako koníček. A také při psaní tohoto díla poslouchám svoji oblíbenou hudbu. Sice není moc uklidňující, ale už jsem zvyklý psát při technu.

Tak tady se moc filozofických úvah nedá vytvořit. Snad jen, že se na mě známí a kamarádi dívají divně, když jim řeknu, že na počítači si něco píšu. Všichni kolem mě (i já samotný) používají počítač především na hry. Jo, ale když máte takovou kraksnu, kde nejrychlejší je fakt psaní. A taky u toho poslouchám hudbu viz hudba. Jo a ještě jedna věc je na počítači docela dobrá – Internet – nekonečně mnoho informací. Když tohle píšu, tak na jednom portálu je napsáno 3 milardy 753 tisíc 455 stránek v Internetu. To si člověk řekne – tak to má teda má každý uživatel přes deset stránek. No jo, to ale nemusí být pravda, spíš bych sázel na to, že každej měsíc vygenerují číslo, které je větší, než to minulý, ale ne zas o moc, aby to nepřišlo nápadný. Jo a taky mě napadlo, že na Internetu se docela jednoduše uveřejní vaše literární díla, ale o tom dále.

Docela dost mě baví čeština, což, když říkávám před novými známými, je pro ostatní velice nenáviděný předmět. Všichni tělocvik, informatika, ojediněle dějepis (velice ojediněle). Ale mně se prostě líbí čeština, protože je tak rozmanitá. Celou tuhle kapitolu bych chtěl začít asi událostí v první třídě. Tam jsme měli dělat nějaký úkol, který si už přesně nepamatuji. Ale já ho špatně slyšel, tak jsem si začal psát svoji vlastní literární dílo, co jsem dělal o prázdninách. Když už jsem to měl hotový, tak jsem čekal reakci učitelky (no tenkrát mi to tak samozřejmě nepřišlo odborný, prostě jsem čekal, co řekne, čekal jsem, že řekne dobře). Ale ona řekla, že tohle ale vůbec nemáme dělat a mě hned spadl hřebínek. Od té doby jsem asi pět let nic nepsal. A pak jsem začal. Začal jsem psát díla dost přitažený za vlasy, ale co by se ode mne dalo čekat, že? Když se řekne přitažený za vlasy tak tady uvedu takový příklad, trochu tedy odbočím.

Je tam sám v džungli. Vedle je slepýš, je strašně jedovatý. Bude muset běžet, přes bažiny. Už běží, doběhl. Před ním je vesnice plná lidožroutů. Bude muset schovat se. Bohužel ale našli ho. Afričani ho dostali. Snažili se mu dát do břicha šutr. Nepovedlo se jim to. Když byl na tom kůlu, tak ho vyrval ze země a praštil je jím po hlavě. A pak skočil do ohniště, kde byl teleport a objevil se doma u kafe.

Však vy víte, o čem mluvím. A pak jsem zažil období, kdy jsem napodoboval. Něco jsem slyšel, přitáhl jsem to za vlasy a takhle jsem si to psal jen pro sebe. A taky jsem si psal díla, ve kterých jsem vystupoval já jako dospělý. A svět byl úplně ideální a nebylo nic jiného, než diskotéky, super technika a techno. A pak jsem se věnoval něčemu jinýmu. Teď ale zase začínám produkovat menší větší dílka. Chystám ale opravdu něco velikého, co nikde nebudu říkat a až to dokončím (doufám, že to bude tento rok) tak to uveřejním, jen se nechejte překvapit. Hlavně bych si s tím chtěl vyhrát, abych to měl dokonalý, ale ne zas až tak moc.

Nedávno jsem četl Fulghuma a ten psal, že další spisovatel má zajímavý konec knížky, kdy prostě v prostředku věty skončil bez interpunkce beze všeho. Tohle ještě není konec všeho, budu pokračovat. V dalších Filozofických úvahách budu psát zase o něčem jiným a