Proč pláču,když si můj anděl zaslouží smrt?

Proč pláču,když si můj anděl zasluhuje smrt?

Průhledná kapka mi po tváře teče,

je jen jedna...prozatím...

Nebesa zkřížila zahnuté meče,

Boží soud nastal tím aktem mrzutým.

Anděl před hlavou světa stojí,

křidýlka na záda stažená,

brání se sic může,

avšak brána milosti mu zůstala zavřená...

Mé slzy se do očí slévají více...

Nikdo mě naživu nevnímá...

Ten malý kdo pomalu k zemi hroutí se,

svůj "život"potichu proklíná.

Za chvíli na špalek mé tělo odvedou,

bez hlavy do pekel poletím,

ten anděl můj souzený,

je stále se mnou,

stane se další obětí...

kdo vkročí do bran smrtelných.

Poslal do hrobu několik životů,

byla to zbytečná drť.

Tak proč stále a více pláču,

když si ten snděl zaslouží smrt?