Vďaka aj za utrpenie?

:) ďakujem za návštevu, Dodola. 

Menej bolestivá cesta? V tomto svete - ja neviem. Niektorí tvrdia, že existuje. Ja poznám ešte aj cestu lásky.

k tej nudnej ceste: 

Keď sa niekto dusí, nepociťuje bolesť, ale je to druh mučivých útrap. A mne aj nuda pripadá ako istý druh duševnej bolesti. 

"Nevedeli jednoducho rozlíšiť Dobro a Zlo. Tak poslúchli vždy bez váhania."

Konečně to někdo řekl. Děkuji.

Máš asi pravdu s tím vděkem i za utrpení. Ale přece jen nemůžu z hlavy vyhnat myšlenku: opravdu není méně bolestivá cesta? Třeba i zdlouhavější a nudnější?

tak teda - ďakujem i za obraz sveta cez vlastné trápenie... ...určitě i naše utrpení nám dává tolik nového a já jsem za všechno, co jsem mohla prožít, ráda - dalo mi to poznat nové hodnoty a vidět svět a život jinými okénky...neměli bychom litovat, ale ze všeho si něco vzít a obohatit tím svou duši...Zaujala mě hlavně první část dílka...

téma mnohokrát probírané, ztvárnění celkem dobré, první část se mi líbila víc - tematika vyhnání z ráje v druhý už mě tak nedojímá, snad že se o tom mluví často a stále stejně

beda: Promiň, špatně jsem se asi vyjádřil. Je tu duch a je tu rozum . Duch oživuje hmotné tělo, jehož je mozek jakýmsi řídícím centrem. Produktem (hmotného) mozku je rozum. V tomto systému řízení je dominantní duch. Člověk však na toto dominantní místo povýšil (svůj…pozemský) rozum a lidský duch nemá mnohdy ani „hlasovací právo“, natož pak právo „veta“. Namísto toho, aby duch mohl tvořivě dospívat…vyvíjet se, což je jeho hlavním důvodem k pobytu v pozemském těle, tak v hodině smrti tohoto těla, kdy dochází k jeho uvolnění, nemusel (mnohdy) pokročit ve svém vývoji ani o jediný krok, nehledě na to, že na sebe – právě díky nesprávnému životu pod vedením rozumu, mohl ještě i uvalit mnohá břemena, či dokonce pouta, která mu budou bránit v jeho další cestě…takže namísto toho, aby postoupil kupředu, dostal se paradoxně zpět…

synáček: děkuji za vysvětlení. :-) A teď můj pohled na tvoje podání (upřimně a v dobrém). Cesty zpět neni ani stání neni. A jak by vůbec mohlo být, nemůžeš přece čas zastavit a ani události, které přináší. A káždá údálost a to jakákoliv, něco změní a změna je vývoj. I cesta "dolů" vede do "Říma". Břemena a pouta jsou jen zkušenosti, každý je jednou odhodí a zkušenost jimi získanou bude vnímat jako velký přínos. Ano, duch je dominantní. Ale, co je to duch ? Nejsi to ty ? Pokud budeš mít pocit, že ano, je dost divné o něm mluvit jako o někom a né o sobě. Chyba stotožnění (vlastní sebeidentifikace). :-))) Měj se hezky a děkuji za tvůj přínos mne. :-)

Zvedavec: Nechtěl jsem vlastně ani tak reagovat na Tebe, jako na text Starého zákona. Myslel jsem že se (třeba) rozvine nějaká diskuse…vždyť jsem přece napadl biblický(!) text. Napadnu ho ještě jednou a jasněji: My dva sice nepovažujeme poznání za hříšné, Bůh však údajně ano, což považuji opět jen za další důkaz toho, jak nesprávně bylo porozuměno tomu, co bylo ukázáno těm, kteří o tom měli vydat svědectví. Není to vina jejich – je to vina naše, protože naše poznatky jsou jiné, naše pojetí světa je jiné, naše pojetí vesmíru, je jiné, naše pojetí života je jiné…a proto by mělo být naší povinností vůči starozákonním vypravěčům, abychom jejich vize upravili na dnešní dobu. I pojetí Boha je přece jiné. Starozákonní Bůh byl trestající a žárlivý. My však víme, že je Bůh láska…Změnil se Bůh? To rozhodně ne, pouze jen my jsme jsme na základě nových informací získali jiný pohled na Boha. Proto Bychom měli podrobit přísné logice celou knihu Genesis. Považuji za naprosto nelogickou jednu z nejzákladnějších biblických „pravd“ našeho vzájemného vztahu, mezi člověkem a Bohem, neboť takový Bůh není: „I řekl Hospodin Bůh:“ Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku i po stromu života, jedl a byl živ na věky“. Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil.“ (Gn 3, 22).

Milý Barbar, ĎAKUJEM. :-) Milý Synáček, napísal si: "...sice nepovažujeme poznání za hříšné, Bůh však údajně ano" To "údajne" je aj podľa mňa na mieste. Zaujímavé je to množné číslo "jeden z nás". Všeličo je tam iné, ako hovorí napr. aj dnešné kresťanstvo. A vlastne si to aj vyslovil: "Biblický příběh ... nemusí být vždy (za každou cenu) neomylný. Lidé (za přispění vyšší duchovní pomoci) tyto příběhy psali a (jiní) lidé rozhodovali o tom, které z nich v bibli zůstanou a které nikoli. " A asi ani nie je (neomylný). Veď v biblických príbehoch aj kresťanstva sú raz Bohovia, raz synovia Boží, raz je Boh trojjediný, raz jediný...raz sa tvorí svet trochu inak, ako sme pochopili a vedecky dokázali. Raz som navštívila prednášku Bahaistov a veľmi sa mi zapáčila jedna ich myšlienka a považujem ju za pre mňa kľúčovú (i keď už nikdy nič som s nimi nemala a asi ani nebudem mať): Každé nábožernstvo ukazuje Boha akoby v zrkadle, každé trochu z inej strany a každé skreslene.

synáček: "Lidstvo svévolně povýšilo rozum nad ono (dominantní) místo." Prosím o vysvětlení o jakém místě to píšeš. Děkuji. :-) zvedavec: "Všechny cesty jsou moje cesty i hazardní hra hráčů." Bhagavadgíta.

Téma na celý život. .........a ty reakce! ***Tip*** BARBAR

Milý Kaktusík, vítam Ťa, už dlho som o Tebe nepočula. Máš pravdu, samozrejme že za to príjemné patrí vďaka tiež! To je druhý pól, bez jeho zážitku sme neúplní. Milý Beda - :-) Milý Synáček, zaujala ma Tvoja reakcia. Zaujal ma Tvoj názor "Biblický příběh se od zcela běžného lidského vyprávění liší pouze závažností svého námětu, a nemusí být vždy (za každou cenu) neomylný. Lidé (za přispění vyšší duchovní pomoci) tyto příběhy psali a (jiní) lidé rozhodovali o tom, které z nich v bibli zůstanou a které nikoli. " a páči sa mi. Je totiž i pre mňa ťažké prijímať niektoré príbehy Starého zákona "iba tak". a páči sa mi. Na Tvoju výzvu : "Zamysli se, opravdu vážně, nad prvním důvodem (údajného) Božího hněvu a řekni, zda není krajně nelogické ono tvrzení, že by ochutnání ovoce ze stromu poznání, mohlo být samo o sobě hříšné? odpovedám asi toto: Ja si práve nemyslím, že ochutnanie tohto "ovocia" bolo hriešne. Myslím si, že bolo pre nás VOPRED pripravené. DaŃ za to, že sme sa stali skutočne ľuďmi. Z nevedomého "zvieraťa" sme sa premenili na ľudí poznaním, aj poznaním následkov, možnosťou predpokladať a vidieť možnosti dopredu iste niekedy dosť bolí. (vedieť napr. že táto choroba veide k smrti blízkeho je záťaž a pod., takéto problémy nevedomé zviera nemá) Z akéhosi dôvodu -ja NEpredpokladám trest, ale proste je to tak, nemôžeme sa vyhnúť ani utrpeniu pri tom poznávaní. Toto som sa snažila (neúspešne) vyjadriť. A podtónom, alebo myšlienkou, ktorá ma vyprovokovala k napísaniu tejto úvahy bol môj predpoklad, že cestou NIE JE SPOLIEHANIE SA NA MÚDROSŤ INÝCH a zbavovanie sa vlastnej zodpovednosti v mene poslušnosti. Pretože ak sa len nekriticky spolieham, môžem prijať ústami i veľmi silných autorít (i náboženských) aj SLOVO HADA. Nezbavím sa zodpovednosti vo forme následkov. Nemyslím si, rozhodne si nemyslím, že poznanie JE hriechom. Tak trochu tvrdím (snažím sa tvrdiť) opak. "Hriechom" - i keď ja toto slovo nepoužívam rada - je naopak nekritické spoliehanie sa na poprežúvané pravdy iných, alebo len na lákavo podané pseudopravdy, ktorými sú potom pohodlní ľudia manipulovateľní. A myslím si, že POTOM ak na vlastnej koži čosi prežijeme, čo prípadne aj bolí, tak sa nám oči začínajú tak viac otvárať.

Je velmi zvláštní, jak lehkovážně přistupují lidé k těm nejzávažnějším otázkám svého bytí, zatímco věci běžné, čistě pozemské, zcela automaticky podrobují pečlivému zkoumání a věnují jim velkou pozornost. Kdo z lidí by v běžném životě, zcela bez váhání, uvěřil něčemu, co by jen trochu málo odporovalo logice? A kdo by se nesnažil o to, aby si sám z běžně vypravovaného příběhu nevybral pouze jen to, co lze považovat za věrohodné? Kdo by se nesnažil o to, aby z běžného vyprávění nezískal potřebné informace, které by mohl i následně využít? Proč se stejně přirozenou odpovědností nepřistupují lidé i k příběhům biblickým? Proč se nesnaží i zde uvažovat o tom, co logické je a co logické není, a proč z takového posouzení nečiní patřičné závěry? Proč biblické příběhy lidé pouze (jen) čtou, nebo (jen) poslouchají?... Biblický příběh se od zcela běžného lidského vyprávění liší pouze závažností svého námětu, a nemusí být vždy (za každou cenu) neomylný. Lidé (za přispění vyšší duchovní pomoci) tyto příběhy psali a (jiní) lidé rozhodovali o tom, které z nich v bibli zůstanou a které nikoli. Proto bychom se měli snažit rozpoznat, zda původní „vjem“ biblického vypravěče mohl vzniknout za přispění vyšší duchovní pomoci, nebo byl výsledkem pouhé pisatelovy fantazie. Obsahuje-li obojí, pak je nutno oddělit jedno od druhého. Pokud takto odpovědně biblické příběhy nezpracujeme, nemůže pro nás být Starý zákon Zákonem, ale jen jeho pracovní verzí, ke všemu ještě ve velmi zašifrované podobě. Zamysli se, opravdu vážně, nad prvním důvodem (údajného) Božího hněvu a řekni, zda není krajně nelogické ono tvrzení, že by ochutnání ovoce ze stromu poznání, mohlo být samo o sobě hříšné? Mnohem logičtější by přece bylo, kdyby byl naopak právě tento strom pro člověka (obdařeného svobodnou vůlí) přímo připraven. Vždyť, má-li mít člověk svobodnou vůli, pak je dokonce bezpodmínečně nutné, aby z tohoto stromu jedl - aby dokázal rozlišovat mezi dobrem a zlem. Bez schopnosti takového poznání by jeho rozhodování bylo rozhodováním dítěte, které nemá tušení, k jakým následkům jeho rozhodnutí povedou. Za taková rozhodnutí by přece ani člověk nemohl nést žádnou odpovědnost... Ochutnat ovoce ze stromu poznání je totéž, jako začít užívat rozum, neboť rozumem poznáváme. Hřích tedy jistě nebyl v tom, že člověk začal rozum užívat - že „ochutnal ovoce ze stromu poznání“. Hříšná byla až později vzniklá závislost: oddávání se požitku poznávání pomocí rozumu. Pokušení bylo jistě veliké, jak je i velmi výstižně uvedeno v bibli: „Plody onoho stromu byly dobré k jídlu, lákavé pro oči a slibující vševědoucnost.“ (Gn 3,6). Člověk zcela podlehl tomuto požitku a začal všechno své počínání hodnotit pouze jen rozumem. Lidstvo svévolně povýšilo rozum nad ono (dominantní) místo, jež bylo Bohem určeno lidskému duchu. V tom tkví podstata hříchu. O tom jsem (navzdory všemu a proti všem) skálopevně přesvědčen. Napsala jsi to velmi krásně – skutečně! Pokud poodstoupíš kousek stranou, tak přece onu nelogičnost musíš vidět…bije (právě v tomto Tvém, krásném podání) přímo do očí…! TIP…a díky

Ano, súhlasím, musí byť len vlastné. A ked ho prežívam, tak bolí, a nechcem ho. "Může být, ale jen za to vlastní a jen tehdy, pokud se chceš rychle naučit vidět, soucítit, milovat, být zde pro druhé." - nie, nechcem, nikdy nechcem dobrovoľne za cenu skutočného trápenia. Inak, ani čítať som sa nechcela naučiť. Bolo pre mńa utrpenie rozlíšiť p, b, d a p. Skutočné utrpenie, stálo ma to veľa, veľa sĺz. Problém je ten, že si nevyberiem, či chcem, alebo nie. Ani či je len vlastné. Zväčša najviac bolí to, čo neviem riešiť a nie je len vlastné. Na druhej strane: čo je nakoľko reálne, tiež netuším. Včera som videla v relácii POZNÁVAME PSYCHOLÓGIU vyslovené dôkazy o tom, že čo vnímame, je čosi skreslené. Nevnímame pravdu. Aj naše oko, na služby ktorého sa spoliehame, nám veľakrát podáva len model situácie. A veľakrát klame. Ostatné zmysly a ich funkcia sa v tej relácii až tak nerozoberali, no viem si predstaviť, že je to obdobné. A potom sme ochotní prisahať, že čo vnímame, čo vyhodnotil náš mozog, je pravda. Niekedy stačí poodstúpiť od problému ( ;-) o niekoľko rokov) a zistíme, že naša bolesť nebola vždy adekvátna tomu, čo sa udialo. A že bola možná aj iná cesta. Že výsledok bol aj iný, ako sme z tej blízkosti videli, že sa v tej chvíli dialo aj iné, ako sme práve registrovali. A tiež - ak nastane bolestivý problém, je možnosť pripraviť sa na riešenie nabudúce, aby to už nebolelo - pripraviť sa VOPRED. Teraz som zlyhala, ako som mala reagovať? ako som MOHLA? A keď si zodpoviem otázku, nabudúce v podobnej situácii som už pripravená obísť bolesť (ak som našla skutočne riešenie, ak nie, budem musieť ešte korigovať spôsob prijímania situácie tohto druhu.). Moje argumenty, ktorými hľadám (pre seba) zmysel prežívaného (tej bolestivej časti). No, keď si neviem vybrať, či budem prežívať utrpenie, alebo nie, tak aspoň chcem skúsiť vidieť aj kus dobra v prežívanom. Lebo si pridám ďalšie utrpenie, ak budem odmietať, čo práve prežívam.

Každé utrpenie je určitou cestou k poznaniu .. a v každom okamihu sme schopní urobiť iba tak ako v danom momente urobiť vieme. Ďakovať za utrpenie? Tak potom ďakovať aj za radosť a smiech :-) Veď všetko vychádza z toho istého zdroja ;-)

zvedavec: Napřed člověk vidí jenom sebe, pak i sebe a ty nejbližší, pak sebe a ostatní, pak hlavně ostatní a trochu sebe, pak jen Lásku. Cesta. Na jejímž konci již vidíš, že na vlastním trápení nezáleží (pokud jej ještě vůbec vnímáš), když je zde trápení jiných. Netrapme se tím, že jsme tam, kde jsme. Nejsi Matka Tereza a ani já nejsem mistr Jan Hus. Možná časem, ale zatím buďme upřimní k sobě a to ty jsi ! Ten postřeh psychologie se mi líbí. :-)))

Děkovat za utrpení ? Může být, ale jen za to vlastní a jen tehdy, pokud se chceš rychle naučit vidět, soucítit, milovat, být zde pro druhé. Jinak raději ne. :-)