Stala se solí mého života...

Zamykám dveře. Nikdo nás při tom přeci nemusí rušit. Potichu, i když s jistou dávkou dychtivosti, se plížím ke stolu. Osvobozuji ji, skrytou před závistivými zraky nepřejících, z mého kabátu a usadím ji naproti mně ku stolu.

Tak sympaticky se na mě směje, že jí člověk není sto odolat. Culí se, láká mě; touží po mě, po mých dotycích, po mém polibku. Prý ať si ji hned vezmu, ať se na ni vrhnu, ať ochutnám. Těžko se můžu ubránit jejímu volání, když je tak skvostná. Ač ruského původu její křivky jsou neustále žádoucí. Žádné buclaté slovanské tvary, nýbrž dokonalá zaoblení na těch pravých místech dodávají jejímu vzezření na smyslnosti. A to její hrdlo, škoda mluvit. Tak úzké, tak křehké, ale přesto přitažlivé. Muž ho zkrátka musí uchopit do svých neotesaných rukou a chvíli se s ním pomazlit. Evidentně je jí to příjemné, neboť září víc než před tím. Sklouzávám níže, abych ji pohladil po čarokrásném vzrušením oroseném těle. Vskutku nádhera sama. Zahalena v honosné roucho s přímo až erotickým nábojem, které zakrývá všechno a zároveň skoro nic, se tváří jako panenská světice, nicméně v těle jí proudí snad ďábel sám. Ovšem ani to málo, co ji doteď krylo, mi nezbrání, aby se mi zjevila v celé své průzračné kráse.

Přes všechny zmiňované superlativy zůstávají největší předností této slečny její polobožská ústa. Ten, kdo z nich jedinkrát okusí, nebude již chtíti jinou. To, co jedině ona umí udělat s mužem, je nesrovnatelné s čímkoliv jiným. Jakmile totiž ochutná jejích bezpochyby vysokoprocentních kvalit, pochopí, že chce ještě víc. Úplně ho celého poblázní. Chce ji celou výhradně pro sebe. Již nejenom polibky, chce ji hltat plnými doušky. Ona se nebrání, neb její úmysly jsou naprosto průhledné, ba dokonce čiré. Užít si se mnou, dostat mě na lopatky, celého mě odrovnat a pak zmizet jako pára nad hrncem. Ale to nic. Za pár dní si ji zase povedu domů, protože bez sebe už jednoduše nemůžeme být.            

Je tak mou nejvěrnější přítelkyní, nejžhavější milenkou, jejíž přítomnost mě vždycky zahřeje. Stává se mi sestrou, kterou jsem nikdy neměl, ba dokonce starostlivou matkou. Vždy se postaví na mou stranu a pomůže mi ve chvílích nejtěžších. Mám-li se rouhat, je mou bohyní, nicméně ona si tohle pojmenování zaslouží.

Co na tom, že jiní ji pomlouvají! Snad pro její skelný pohled nebo ostřejší dech? Vždyť každý máme nějaké ty chyby. Dala mi přeci nový pohled na svět - že prý ten pohled je zkreslený, říkají; že mě jen využívá, že mě jednoho dne zničí, ať se podívám, kam až mě dohnala, jak kvůli ní vypadám! Ale kdepak, ona taková není. Je to hodná holka, kterou si pro její divokou nespoutanou povahu žehnám.