Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUtrácíme sami sebe
12. 01. 2004
18
5
5329
Autor
Robinia
Ztracené iluze
na cestách včerejších,
bolesti dávných lásek,
jen dluhy ve stopách,
co nikdy nesplatíš.
Raněná pravdou,
nehnu se z místa,
nohy jak z olova
a ruce svázané.
Zmateným údivem
přistoupím na lichvu,
síla tvých slibů
byla v mé slabosti.
Nechci být dlužníkem.
Zaplatím,
zaplatím
třeba tím posledním.
A zlost ... tu sevřu do pěstí.
Ten kdo nic neslibuje,
vždy svůj slib dodrží.
5 názorů
nádherně opravdová.... doplnila jsem na 10 t :-) ...jen nevím, proč tak málo...
och, toto je melancholické...Prečo? Schválne som si vybral novšie básne a túto staršiu a vidím rozdiel...Hermann
..raněná pravdou nehnu se z místa....zaplatím třeba tím posledním..... tip pro tebe, robinio
..."síla tvých slibů byla v mé slabosti" ... je cítit, že víš, o čem píšeš. Moc povedené. T. + avi + :-)
Ten kdo nic neslibuje,
vždy svůj slib dodrží.
pěkné, pěkné, povedené....*t