Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJsi jako mý slunce...
Autor
Sophia_
Můj přítel mi vytknul, že z mého psaní nelze poznat, že bych byla šťastně zamilovanou, což jsem. Zkusila jsem to tedy napravit, i když sama moc dobře vím, že tenhle styl mi moc nesedí. Asi to co nejdříve smáznu...
Do strnulosti jemných kontur vloček vtrhlo slunce.
Neptalo se, jestli chci rozpustit a udělalo to.
Jen tak, snad samo sobě pro legraci,
roztálo závoj jinovatky na mém srdci.
A já se teď topím…
Ve vlastních citech, se spoustou polárky,
Co mi slíbáváš ze rtů.
Je to snad i fajn, vědět, že ti na mě záleží.
Je to snad i fajn, konečně se moct smát
a jen tak zírat na svět a přitom vědět,
že jen díky tobě to všechno není tak zlý.
Dost se teď toulám jako kočka po večerech
abych viděla západ slunce
a taky hrozně často sním.
Vidím kostel a bílý růže, dětskej kočárek a taky tebe.
A i když se někdy schováš za mraky
těch úděsně krásnejch všedních dnů,
Tak vím, že zítra ráno mi zas řekneš
– Lásko, vstávej, je čas přestat snít…-