Nevím

tak na první zátah a trefím se prý na nejlepší věc.. já ti nevím.. něco, některé momenty (asi tak každý druhý verš z 1. sloky), bych byla schopná vnímat jako posunu schopné, ale tohle: Život zde a támhle poletuje si zvadle, bolestivě vytržené mandle a dívka v chůzi ladné A VŠECHNO všude vadne. tahá za uši, to se na mě nezlob jestli je to opravdu tvoje nejlepší... uvolni se.. a chvíli zkus myslet na slova.. připadáš mi hrozně svázaný P.S. s myšlenkou aby to všechno už sakra skončilo, si zahrávat nejni tak těžký náhodou.. a na psychology kašlu :))

vesele, hrave, vzletne, pravdive a ne desne, proste zivot bezi a jen ztezi ho lze zadrzet, snad jen v radku, schovat se v chladku a precist si tuto vec.

nooo... hezké, nejpovedenější věc, co jsem tady od tebe četla :)... * jako povzbuzení k dalšímu psaní O:) některý myšlenky jsou mi fakt blízký; k poslednímu řádku - něco podobnýho jsem v těžký depresi jednou napsala jednomu kamošovi (jako jestli se mu někdy stalo, že by se budil ve tři ráno a toužil, ať už všechno skončí) a on se zděsil a ptal se, jestli má přijet... a vzít s sebou svýho známýho - psychologa :o... ale to jen tak mimo :))

Dik, jsi prvni kdo to alespoň řádně zkritizoval a nebral ohled hlavně na hrubky.

Tak to na mě působí jako volný sled myšlenek, které se hodí do rýmu. Ale přece se tam dá něco najít. Hledání vlastní identity, snaha být již dospělým a rozumným ve svém jednání a rozhodnutích, která se vždy nedaří... to vše tě teprve čeká:))) Tak snad jen buď sám sebou a nekašli tak na český pravopis, jeho nuance jsou ošidné:)))

něco maličko se mi tam líbí, k tomu závěru...

Trošku přečísnuté...

já na tohle nejsem

taky mě to moc ne-e..nevzalo...