Ambulance/skoro nová, můj dům

Byl to můj první dům
zdi byly polepené
řasami, vlasy, vlajkami a sněním.
Občas opravené
nikdy však plné.
Protože žiju pro
sny a
bojím se jim nastavit tvář.
A taky pro malbu
krom jiného
stísněn
zcela popleten
jako ospalá díra.

Byl to můj první dům
a v něm krásné dveře
někdy malované, někdy rozestlané větrem
jindy zas dokořán jak se do nich sápalo
léto,
ale nejlepší bylo, když dalo se jimi
procházet jako sklem.
A nikdy, nebo spíš takto se do toho
vmísila, temně modrá
vůně opia.

A to nádherné podzemí!
Kdyby jste to viděli
dokázal jsem tam trávit hodiny a hodiny
spolu se s zprohýbanými spáči.
Navážel jsem dovnitř
věci
a cizí ardeny.
Soukromně si podzemničil
dvojitá, rozbitá kocovina.
/průmyslová epilepsie/

A ty pohledy z oken,
dalo se jimi skoro protékat.
mohli jste vidět
hory, nebo pole a taky jezero
otrávené moře ať už dole
či nahoře - v příboji
a temně mrouskající se loďce
pro Dicka.
Ovšem
ve voskové době,
prý co se děje v trávě
skoro/unáhlen.

A v mém domě
je úplné zatmění
duše
cítím skrze ní
ohavnou pachuť
tmavé ocele
ve svých ústech
puškou/definitivně odzbrojen.
Jsem vrah
zpíčenej úsměv
a raz a dva a tři
kolik roků bude ambulance ještě vrnět
(vrrrrrrrrrrrrr-vrrrrrrrr).

A nikdo sem nechodí
si nikdy nehraje
latexový bůh potápěčů,
s rozedmou
plic. Prorvaná výloha zcela odpovědná
potleskem zmaštěným, dalo by se říci jinotaj,
když naděje znovu popraská.

---