Po špičkách

Je těžké uvědomit si, že nejsem sama, co má ráda. Promijím, ale odpustím hlavně ostatním tak konečně jsem našla něco jako NORMÁLNOST, nebo spíš PRŮMĚRNOST... ale zbytek... *

zlato

buublinka: cože???

že děkuju víš?

chták...nemáš zač...já jsem ráda, že jsem tě potkala...

z celé trojice se mi tahle líbila nejvíc... vlastně mi jediná stojí za kritiku, a to ale zase ano :) nemám rád, když se píše v kritikách o bolesti, ale tohle působí bolavě... příjemně... člověk pro ten dojem odpustí vypreparovatelnou řadu schovám - sama - ráda - odpustím - promíjím - smích - skrytě - smutek - oči deníky mráz záda špičky najít zas nikdy předtím a dramatické přechody... (to je všechno jako výtka... ale pořád se mi to líbí) *

pěkná, fakt...*

Moc pěkný, bolestně hladivý...*

docela pěkné, jen to nejspíš nebude miniatura;)...myslím, že konec je nejlepší...*

nikdy nehodnotím styl, to je autorovo, ale tady musim pouzit superlativy prave pro styl:výborné,úchvatné... jen snad souhlasim se Smailinkou - to neni miniatura

Co to tedy je? Do blbůstek to nechci dávat ;), úplně nerým. a rým. to také není - tak ostatní? Díky za kladné kritiky. Vissel - píšu, píšu a píšu - úsměv

Ať je to co to je, je to velice krásné. Vkládám si tě mezi nejoblíbenější a tipuji,

Moc hezký.:-)