Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZahrada s jabloněmi a dvěma křesly
Výběr: Print, drfaust, jt
16. 01. 2004
29
3
11537
Autor
egil
Hliněné střepy,
jako by někdo drtil kostru pole, vzduch
nadívaný koroptvemi; jabloně
vylily se do zahrady – té,
jíž opadaly ploty.
Po hřebeni kopce,
jenž si ke hřbetu přičesal zvlhlou srst,
jsme přišli – ty a já – ,
ale ještě dříve,
vlastně vždy,
když déšť Berounce zlomil oči,
cosi nás vyhlíželo z říčních teras
a my
byli jen součtem živlů
v dutém
uzlu smyslu
v těch dobách,
kdy tu mozoly rostly ze záhonů
a naše místo zde
bylo prázdné.
3 názory
laskavá POEZIE
což mi připomnělo Berounku, Křivoklát a paní hrnčířku, u které jsem se učila točit ... celý den jsme stáli u dubovýho stolu, pod náma Berounka a my nakonec netočili, ale tvořili ... já velkou "urnu" s kočičí hlavou na víčku... mám ji dodnes bez dna, někde jsem ho prorazila cestou ... a večer ta rosa, co studila až k poezii :)
tvá poezie je mi velice příjemnou introspekcí, čaroději :-)
děkuji za zprostředkovaný zážitek
tip je samozřejmostí
Sn_vojáček
03. 08. 2004
ach...ten začátek..:
Hliněné střepy,
jako by někdo drtil kostru pole, vzduch
nadívaný koroptvemi...; jabloně
vylily se do zahrady - té,
jíž opadaly ploty.
nádhera...tak přírodní! ale pořád!! moc krásný
Osobní a neproniknutelné? Kdeže! A zase ty střepy... rád se necháváš pořezat? Jen těch koroptví je mi líto... přemnožily se a jsou laciné. Ale jinak? Álejabloní... *
Doktore, řekni Berounka ;-)
Mě do něj taky nejde moc proniknout.
trochu mi to připomíná atmosféru rozmáčených kopců,staré kůlny,zahrada plná opadaných nahnívajících žlutých jablek,šedá obloha,a vlhký vzduch. - čas od času o takovym místě snim.
lidi zlatý, kam vám teda proniknout jde? ...:)
Vio: ahoj :)
Fauset, až dorazíš - ahoj:)
Líbí se mi....
v těch dobách,
kdy tu mozoly rostly ze záhonů
a naše místo zde
bylo prázdné.
:) *
Jsem jen součtem živlů
v nichž ploty jsou paměť
mozoly polí
mých
Déšť láme mne v oči prázdné
na srsti řek
jenž z hřbetu
uzlů
tvoří toto místo
---------------------------------------------------------------------------------------------
Promiň egile... já nemohl jinak.
---------------------------------------------------------------------------------------------
Je to strašně krásný......
---------------------------------------------------------------------------------------------
Vyslovuji se Řekniřeka.
Morasten:...každý má svou intepretaci... mně se čas řeže...
:)))
Vio, četli jsme to ve stejnou chvíli, protože když jsem tu byl, tak tu byla jen ta první kritika....
Ale já s tím trávil nějak víc času jsem chtěl.
Já se už radši vracet nebudu... egil by mě zbil nebo by mi vykouřil poslední cigaretu ;-)