Když

Když..

je mi přespříliš u Tebe

jsem ztracena pro nebe

tlučeš holí do zakázaných zdí

jak stařec před smrtí Tě zřím.

když pluješ modrou krajinou

a všude vidíš barvu jedinnou

sluch ten Tě šálí taky

musíš si notovat...

a přitom jen hvízdaj vlaky..

nitku tenkou hledej lásko

modrá není, rytmus postrádá

jen otázkama duší zacloumá

pak polapená cívkou odpoví..

až podáš mi ji na otevřené dlani,

pak ovinu ji nevinností ranní...

A její smysl vroste do mysli

tak srdce  klidně opět odjistím..

Tak nezapomeň.. nitka..najdi ji..

..i když vyberu si dávno jiný svět.