Cesta..

Obsluhou zdála se..

budíc v lidech strach,

očima bodala samčí vzhled

a křivkama pružnou látku pnula..

Lacinost a jednoduchost měla.

úsměvem bořila ideály ctnosti,

hrubým hlasem nořila se do kůže

všem těm, co utápí se v zlosti.

O zeď starou špinavou opřela svůj bok,

nohu fádně hozenou, vyšpulila ret..

ten chlap,co stojí naproti a poťukává deštníkem..

mohl by snad za svou touhu splněnou

nějaký ten měďák dát?..

oči ptaj se...

jeho pohyb odpoví..

ano,kráčí k ní...!

Její oblé tělo,jako by to chtělo..

a na vše se připravilo..

on to vidí.. v duchu se to příčí..

mysl mu však přikázala

dívčinně jen dotaz položit..

Metr od ní zastavil se..

"Řekni..krásko lacinná..

co ta slza v koutku oka..?"

"To nic.. toho nevšímej si..

duše ta mě proklíná..

proklíná a vyčítá mi..

ale pouto mezi námi

ještě dlouho nevydá.."

"Chce to po mně..já to vím...

i to, že se znova narodím..

abych mohla zase žít a

jinou masku v sobě mít.."

a z ní zkušenost

co staví most..

"Tak co milý pane..jak to dneska s Vámi bude.?

Chcete duši pozměnit,nebo tělo potěšit?"

"Chci jít cestou svou..i když ztracenou..

chci jí v Tobě objevit."