Vánoční pohádka

Vánoční pohádka

    Jednou na Štědrý večer šel Ježíšek-bezdomovec ulicí Na Poříčí. Vedl opelichaného vlčáka a na zádech nesl oválený batoh. Byl plný dárků a bezedný, ale to nikdo netušil.  Naopak, všichni se od toho pobudy štítivě odtahovali.

  Chlapík s vlčákem zahnul do Zlatnické a zazvonil u dveří. Otevřela mu paní v natáčkách a svátečním oblečení.

-         Co chcete?, zeptala se podezřívavě. A hned pokračovala: nechci hrnce, ani kosmetiku, podomní obchod nepodporuji…a na charitu nepřispívám.

-         Nesu vám dárky, co jste si objednala.

-         Paní se na něj štítivě podívala:

-         Vy a dárky!…okamžitě vypadněte, nebo zavolám manžela. Je bývalý boxer, dodala výhružně…

Ten páchnoucí bezdomovec se ale nedal jen tak odbýt.

Sundal z ramenou batoh a vytáhl  velký  fén. Přesně takový si paní velmi přála, ale teď začala křičet:  

-Jedeš, kdoví kdes to ukrad, kdoví z který popelnice to je…

Za ní se objevil manžel, přilákaný křikem. Měřil dva metry a svaly měl jako Pepek námořník.

- Co se to tu děje?!. Charitu nepodporujeme, řekl výhružně a postoupil na dva kroky ke dveřím.

   Chlap na prahu se jen tak zvláštně podíval, strčil fén zase do batohu, cvrnkl prsty o lem čepice a odešel.

  Dárky, které chtěl odevzdat, nechal na nejbližší popelnici.

Ten večer mu zbylo poměrně dost dárků. /Lidi nejsou totiž příliš chytří, neví, že Ježíšek na sebe může vzít jakoukoliv podobu, a že i ten, kdo nevypadá příliš vábně, může přinést velký dar/.

Když skončil nadělování, zbylé dárky, především hračky, dal za okna  dětem, které nic nečekaly. Buď že rodiče neměli peníze, anebo těm dětem, které Vánoce musely slavit bez tatínka nebo  maminky. A velkou kupu dárků položil také před dveře dětského domova, zazvonil a jako uličník  utekl.

   Potom se zastavil se na rybí polévku v Naději. Seděl, srkal teplou polévku a hřál si ruce .  Najednou vidí, jak po ulici vede maminka uplakanou holčičku a ta se ptá:.

-: Maminko, a najdeme ho ještě ?

- To nevím, nevím, jestli  ho najdeme, když jsi ho poslala pryč…Asi nás potrestal a už se neukáže…odpověděla maminka.

-  A co uděláme, když ho potkáme. Maminka se usmála: - Co bys řekla? No pozveme ho na cukroví, a cvrnkla dcerku něžně do nosu.

Holčička si začala prozpěvovat:  - Ježíšku, panáčku…

To už nevydržel.

Vstal od talíře a zaťukal na sklo. Maminka s holčičkou se otočily a malé se rozzářily oči.

Mlaskl na psa, tlumok hodil přes rameno a odcházel z jídelny.

V jídelně se najednou rozklinkaly stovky zvonků. Všichni zvedli oči od talířů a s úžasem koukali, jak se od stropu začíná snášet sníh a prázdné talíře se znovu začínají plnit vánočními lahůdkami.

A za chvíli se v rohovém činžáku o pár ulic dál rozsvítilo okno. Za ním u stolu s červeným ubrusem  seděli holčička, maminka a Ježíšek. U nohou jim spal opelichaný vlčák.

Když se dost najedli cukroví a dost si popovídali,  holčička usnula.  Ježíšek si sedl na okno a  na vlčákovi vyklouzl potichu do tmy.

/ Tuhle pohádku jsme vymysleli s mým 11letým synem Františkem 24.12.2003 brzy ráno, dopsali jsme jí téhož dne v 11:37 hodin/.