Je libo trochu cukru?

....seděla jsem na zeleném gauči....a čekala,až ten trapný zážitek skončí...ale pak jsem si řekla,,,že přece na trapasy už nevěřím....tak jsem seděla dál na zeleném gauči....a čekala na jeho rodiče...přišli....byli přesně takoví,jaké jsem si je představovala...takže mi už ani nedělalo potíže ,abych se tvářila,že je velmi nerada vidím......bylo to přesně takové,jaké jsem si to vysnila......studeně se mi představili,zatímco já jim přirozeně nepříjemným hlasem oznámila své jméno...sedli jsme si...a ani jsme se nesnažili zavést povinnou konverzaci...takže jsem sice byla ušetřena tomu,abych pojídala nechutně máslové sušenky...a smála se vtípkům jeho "tatínka"...jak mi samozřejmě později nenabídnul,abych mu tak říkala....ale byla jsem také ochuzena o ty,tak málo láskou hýřící otázky typu,kde jsem chodila do školy...a podobně...na které bych mohla odpovídat nádherně kousavými a přitom vkusnými odpověďmi...místo toho jsme se museli spokojit s nenávistnými pohledy,které jsme na sebe s náruživostí vysílali přes skleněný nízký stolek,který zkrášloval jinak nevkusný interiér jejich bytu....po pár minutách jsme se zvedli...ruku k rozloučení jsem už ani nepodávala,,,...jak jsem si s libostí myslela...nebylo to ani potřeba.....

...zvedli jsme se....

.. v noci se ve me ta sladka cukrenka zmenila v normalni mrchu....