Přízrak

Jsi krásná jak přízrak,

jak obláček kouře,

hebké ticho tvých křivek,

je předzvěstí bouře.

Pomalu klekáš,

žár zajme mé kopí,

exploze, závrať,

hezky to dopij.

Lehce si leháš,

je zase jak sloup,

slyším jak šeptáš,

vem si mě, hloub.

Jen slastně vzdycháš

beru tě do dlaní,

budem se milovat,

než přijde svítání.

V závrati, v křeči,

se vzepneš jak most,

něžně tě hladím,

kéž všechno je dost.

Náhle noc umírá,

slunce jde z pod mraků,

nenech mě odejít,

ze sna těch přízraků.