Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKolik nás je?
26. 01. 2004
7
0
6861
Autor
ch_34
Vlasy slepené dechem,
svíčky nad hlavami.
Kolik nás je,
kolik duší?
Smyjeme to?
Vytáhni špunt!
Poprosíš za mě cáry mraků na měsíci?
Děkuji ti. Ty víš za co a jak moc.
Paprsky přes slzy a přes vlasy v kytici
za chvíli asi shoří, za chvíli je hotový most.
Už bude noc; to je naše chvíle,
chvíle pro růži a pro oči bílé.
Asi spánek se ti dostává skrze vlasy, vdechuješ jej.
Třeba jednou pomůže, třeba nás jednou probudí.
Kdo to ví? Obrazy nad hlavou- Kdo to ví?
Příjde den. Zpíváš a vdechuješ. "Zde si zrezivěj."
Tak se měj, budu se smát s tebou...
Je čas na růže; kolik nás je?
I)eviIIIive(I
15. 04. 2004
já jsem smradlavá a špinavá a mastná... a jdu se umejt:)
už jsem si na to naše milé setkání vzpomněla....
já! Já to vim! (jak ryba sebou úpěnlivě plácám se zvednutou rukou a hlásim se!)
Je nás tolik...desítky desítek..to sou stovky...a stovky stovek...SPOUSTA TUN! Chceš-li se všema tančit tango(a měnit si jednu růži ti připadá nehygienický...)musíš pěstovat plantáže!
taky bych to chtěla...ale stalo se mi to jenom jednou s Wemčem v busu...jináč je to domluvený...
Když sem to slyšela poprvý na rampě, doufala sem, že to myslíš takhle..
růže maj trny... teda když je neohlodáš, což při tangu asi jo!
nevim o čem mluvíš, tuřínku
hele, Wemeno nebylo na Rampě, chm, chm, chroch, chroch, chřřřř
(chjápej, dusím se smutkem)
hele, Michalo, po zkušenostech od Žebráka a od Točníka jsem se na jakoukoliv hygienu vykašlal...
:-)
á, Wemi tam taky nebyla....
:-(
Wemčo, sem jenom chtěla říct, že tebe jedinou sem potkala náhodně... a to v jedinkráte v tom buse, když sme obě zdrhly z těláku...
ááááhhh to já sem voňavá a čistá a nemastná a .....(slastné protáhnutí) a prostě áááááááá parááda tenhle pocit čistoty!
Není to trošilinečku jiný?
Teď je to totiž nejlepší. Tak promiň ,..někdy mívám záchvaty neupřímné upřímnosti.
pardon, ale já nemůžu nic....
jenom mám teď nějaký studenější ruce a divně nadutou hlavu
sbohem, za deset let uvidíme
jste moji přálé, které bych si vybraj jako průvodce na cestu dvou set metrovou, úzkou, vysokou chodbou, na jejímž jednom konci je pisoár (na tom výchozím okno)...
chci vás potkávat jen tak....