Trocha žvatlání na téma fantasy žánr

Úvodem

Fantasy je v dnešní době stále rozšířenější žánr. Zatímco jedni ho hltají po kilech stran, druzí ani pořádně nevědí, že existuje. Snadno se nám může stát, že někomu řekneme pojem fantasy a on se na nás nedůvěřivě podívá, co jsme si to na něj vymysleli za nesmysl. Kdybychom namísto toho použili pojem sci-fi, neměli bychom takové problémy a náš „nezasvěcenec" by pochopil, o čem mluvíme. I když špatně. Neví totiž, že sci-fi nezahrnuje všechno, co působí nereálně. Na těchto stránkách se pokusím nejen „neznalce" ale i vášnivé příznivce obohatit svou trochou teorie.

Kde se to všechno vzalo

Fantasy je pouze jedním z fiktivních žánrů. Spadá tak do mnohem větší kategorie literatury, do fantastiky. Fantastika, neboli fantastická literatura, je vlastně veškerá literatura, která není realistická. Problémy rozlišovat mezi nereálnými příběhy na jednotlivé žánry má mnoho lidí. Fantasy jakožto žánr se sice na jedné straně těší ohromné popularitě, na straně druhé se o něm zase moc neví. Je to způsobeno tím, že je to poměrně nový literární útvar. Přestože sám o sobě existuje teprve jedno půlstoletí, svou podstatou je nejblíže té tváři nereálna, která nás provází už po tisíce let. Jak je to možné?

Fantastická literatura je stejně stará jako představivost sama. Není těžké uvěřit, že šamani doby ledové odění v kožešinách v jeskyních kolem ohňů vyprávěli užaslým posluchačům příběhy o bozích a démonech, talismanech a kouzlech, dracích a vlkodlacích, o neskutečných krajinách za obzorem. Nikdy se samozřejmě nedozvíme, jakými příběhy zahrnovali cromagnonští vypravěči své fascinované posluchače za mrazivých nocí v pravěké Francii, ale bezesporu v nich fantastično hrálo velkou roli. Nejstarší příběhy, které se dochovaly, svědčí ve prospěch této domněnky. Například Homérova Odysea oplývá bytostmi schopnými přeměny, kouzelníky, čarodějnicemi, Kyklopy a mnohohlavými lidožravými tvory. Stejně tak i ostatní řecké a římské mýty se jen hemží fantaskními prvky. Fantastická literatura tedy existovala odedávna (a nejen v Řecku a Římě, ale všude na světě, vzpomeňme například na Tisíc a jednu noc), pouze se jí tak neříkalo. Existovala v mýtech, v bájích, v pohádkách, v legendách, a kdovíkde ještě.

Od mýtu a legendy po kosmické lodě a paralelní světy

Zpočátku fantastika vychází z mytologického a náboženského pohledu na svět a teprve později, v renesanci, se literárně uplatňuje i individuální fantazie. Někteří spisovatelé s její pomocí nastavují křivé zrcadlo stávajícímu světu (jako například Swift, Rabelais nebo Cervantes), jiní sní o našem světě, ale rozumně uspořádaném, v tzv. utopiích. Do fantastické literatury patří ovšem i leccos z literatury dobrodružné (např. tzv. černý či gotický román a další horory) a patří sem i mnohé jiné útvary, které vznikly později.

Fantastické příběhy totiž nevymizely ani s příchodem mikroskopu, parního stroje, železnice, telegramu, gramofonu a elektrického světla (v té době vznikla Carrolova dobrodružství o Alence a Shelleyové Frankenstein), ani s příchodem letadel, atomové energie, televizí, počítačů, mobilních telefonů a plastických operací. Fantastická literatura zůstává stále, snad jen některé její žánry se mezi sebou perou o prvenství.

Devatenácté a především dvacáté století fantastiku obohatilo (kromě obohacení o prvky nových básnických směrů jako například symbolismus, impressionismus nebo surrealismus) o nový literární žánr: vědeckofantastickou literaturu neboli science fiction. Zkráceně sci-fi. Tato literatura se snaží o to, aby neskutečné, nebo alespoň nepravděpodobné, vypadalo docela věrohodně. A tak máme kosmické lodě létající nadsvětelnou rychlostí, řízené nejrůznějšími obyvateli celého vesmíru nebo také roboty a počítači, podivné zbraně nazývané podivnými názvy a nejrůznější, ve skutečnosti dosud nevynalezené, vynálezy. Všechno jsou to věci, které jednou teoreticky mohou být sestrojeny. Na rozdíl od autorů sci-fi vytvářejí někteří autoři své vidiny bez ohledu na předpokládaný vývoj vědy a techniky. Budují si své snové světy jako jakousi alternativu světa skutečného a staví na tom, co je všeobecně považováno za nemožné nebo neexistující. Budují to, co se časem začne nazývat fantasy.

A tak se v průběhu věků fantastická literatura rozdělila do několika celků. V dnešní době převládá sci-fi (s roboty a vesmírnými odyseami) a fantasy (s čaroději, elfy, draky a démony). Kromě těchto žánrů sem spadá ještě horor, alegorie a utopie a vlastně i pohádka. Aby to nebylo tak jednoduché, tak nikde není psáno, že se žánry mezi sebou nemohou míchat. Mimoto fantastická literatura vychází i z postupů běžné beletristické literatury, takže ji můžeme kombinovat i s žánry realistickými. Výsledkem je nepřeberné množství nejrůznějších podžánrů, ve kterých aby se čert vyznal. (A i kdyby se v nich vyznal, určitě by našel mnoho děl nezařaditelných, protože fantazii, a potažmo ani fantasy, se meze nekladou.)

Použítá literatura: viz. poslední díl