Někdy je smutno

a ty chceš sfouknout svíčku

a všechny lampy měst.

Pak pevně sevři pěst,

na okně povol trochu kličku

ať vítr může do pokoje

a ať hvězdy svítí pod závoje.

Někdy je smutno

a dlouhé je trápení,

myslíš si drahá že to nic nezmění.

Někdy je smutno

a duše krvácí,

pak se i vůle rychle vytrácí.

Pak se směj tak dlouho

než přestanou ti slzy téct

a samota se změní

ještě než přijde ranní kuropění

ve štěstí a touhu kroky vést

do kopců a lesů podél cest.

Někdy je smutno

a není nikdo u tebe.

Pak obejmi stromy

obejmi nebe

obejmi láskou blesky a hromy

a sníh ač trochu zebe,

obejmi slunce

a jemný déšť

nechej v něm ruce

a potom běž.

Utíkej do hor a do údolí

a zpívej se vším co je roztroušeno

jak střípky krásy po okolí

a nemysli na to

že někdy rány nepřebolí.

Někdy je smutno

a ty pláčeš …

Někdy máš pocit že jsi slabá

a že už nezbývalo sil.

Ale měla bys vědět že síla pravá

je ve vzpomínce na krásu,

na hvězdy a třpyt jaspisů,

na lásku jež vždycky jenom dává.

Zasměj se do větru a pošli polibek

jež třeba právě pro mě jako motýlek

přiletí z dálky.

Vzpomeň si že jsem tu u tebe

i když tě zrovna nemohu obejmout,

ale budeš vědět že budu muset přiběhnout

vždy když mě zavoláš …

Někdy je smutno

a přece si přej

ať je zase dobře

a na okno dej

tu svíčku co jsi zhasnout chtěla

když tehdy ze života strach jsi měla.

Nesmíš se zlobit na osud

a nesmíš se bát svého prokletí,

jednou - až ptáček zkřehlí přiletí

před tvoje dveře

sevřeš ho v dlani tepla

dříve než zemře.

Někdy je smutno

a přece tu buď nejen pro mě,

ale i pro ptáčka

jež ztratil se někde ve tmě

když zima ho srazila

a snesla ho k tvému prahu.

Někdy je smutno

a ty pláčeš …

Až sevře se tvoje srdce smutkem

a nebudeš už vědět kam běžet,

až se budeš třást a jen tiše ležet

až uslyšíš sama sebe vzlykat

a jen vítr tiše říkat

o tom jak je někdy smutno

a jak bolí žití

vzpomeň si na svíčku,

na luční kvítí

a tam někde venku

na ptáčka jež díky tobě

neskončil u dveří, v ledovém hrobě.

Někdy je smutno

v peřejích vlastního života.

Někdy je smutno

a někdy tě zachvátí samota.

Ale -- někdy je tak krásně,

třeba když miluješ,

nebo skládáš básně

a nebo když maluješ.

Někdy je krásně

a já vím jedno

bez tebe by tady bylo jenom smutno.

Díky že jsi

a věř že spolu půjdem dál

i když je někdy smutno …

Někdy je smutno

a ty pláčeš …

A někdy je krásně

když se má lásko směješ …