Jak jsem vystudoval SPŠ

         Od začátku jsem vynikal nad okolím. V pěti letech byly mé znalosti na úrovni průměrného žáka deváté třídy, ale přesto jsem se rozhodl zdržovat se základní školou. Na té se rok za rokem rýsoval můj sen o průmyslové škole.

Když jsem nastoupil do prvního ročníku, čekalo mě milé překvapení. Opět noví lidé příjemného zevnějšku se kterými se sice až na výjimky neshodoval můj vkus, ale to nemohlo zas tolik vadit. Dny ubíhaly a já se pomaličku polehoučku seznamoval s prostředím SPŠ a čím dál tím víc jsem začínal nechápat. Jako vždy byla moje přesnost a snaha vynikající, ale na výsledcích se to ne a ne projevit. Čtyřka stíhala čtyřku, pětka pětku. V podstatě jediné z čeho jsem měl alespoň dvojku bylo chování. V pololetí moje známky nebyly dobré, vlastně byly dost špatné. Se třemi pětkami jsem sice nebyl nejhorší, ale rodiče argument, že hlavní je nebýt nejhorší, nechápali. Do dalšího pololetí musela přijít změna. Nepřišla. Na konci roku jsem byl na propadnutí z předmětů pěti, avšak malý úplatek se osvědčil. Trik s upadnuvší pětitisícovkou zase zabral a umožnil mi prolézt. Do dalšího roku jsem si dal předsevzetí v podobě vyznamenání.

Druhý ročník však nebyl o nic lepší. Vlastně mi přišlo, že byl úplně stejný jako první. Známky i nadávky z řad kantorů se také nelišily, ale určitá změna byla cítit. Můj průměr se blížil celo třídnímu sice jen v zameškaných hodinách, nicméně i to byl pokrok.Největší změna se ale chystala aniž bych o ní věděl. Mělo mi to změnit celý můj dosavadní život. Jednoho chladného zimního dne ( 8.12.2003 ) jsem šel lesem přes vojenský prostor. Byla noc. Najednou se nade mnou objevilo jasné světlo. Řekl jsem si: „Zas nějaký vládní experiment.“ A chtěl jsem pokračovat dál. Najedou však přišla ztráta vědomí a jediné na co si vzpomínám bylo několik mužů v bílých pláštích a pak jsem se probudil doma o tři dny později. Bylo mi to trochu divné, ale moje rozhodnutí bylo jít do školy. Tam mě však čekal největší šok. Vždy když se mě nějaký člověk na něco zeptal, vždy jsem znal správnou odpověď. Moje známky se začaly vylepšovat a na konci roku jsem vše dotáhl na průměr 1,2.

Třetím rokem se mi povedlo stáhnout dokonce i chování a vše bylo tak snadné. Hned po škole směřovaly mé kroky do hospody z níž jsem se vracel kolem půlnoci, ale na výsledcích se nic neprojevilo, spíš naopak. Známky se zlepšovaly a zlepšovaly a peníze za alkohol se blížily k astronomickým částkám.. Moje potřeby byly čím dál tím větší a větší a kapesné nestačilo, musel jsem tedy začít vydělávat. Napsal jsem tedy knihu a peníze se začaly hrnout. Následovala koupě domu, auta s řidičem a vrtulníku. Stal jsem se naprosto samostatným. Můj průměr byl 1,1 a to kvůli mnou objevené nové matematické teorii, kterou nebyl profesor schopen vstřebat a radši mi dal za dva, než aby chvíli přemýšlel. Moje příprava směřovala na velké maturitní finále.

Ve čtvrtém ročníku se nic nezměnilo, jako minulý rok jsem byl premiantem. Jedničky se hrnuly. V pololetí byl můj průměr konečně jedna.

Maturita nebyla vůbec těžká. Měl jsem opět za jedna a po ukončení výkladu jsem za potlesku kantorů opouštěl třídu. Tak skončilo moje studium na SPŠ.