Jediná jistota

Je to tak. *t

jo jo, tohle já můžu...*

hezké *

trochu se zpožděním... v téhle otázce zrovna nijak nepochybuji, pro mě tuhej = mrtvej = úplně mrtvej = už nežije a podle mého názoru moje ucho informace mého "já" nenese... dobře, DNA je tam tolik, že by se pět prasátek nažralo, ale i kdyby ho bylo ještě o metrák víc, s "já", s čímsi esenciálním, to nemá moc společného takže to každý vidíme jinak, nevadí... ale asi bych to už nepatlal sem - Jediná jistota, a tolik pochybností :)

A věříš jen vědecky potvrzenému? Nemáš jako já vlastní verze, i když nepodložené? "To, že dokud budou moje buňky existovat, budu i já, je nesmysl" záleží, co chápeš pod pojmem "já".... Já si myslim, že každá část mého těla nese informace mého já.

:o) díky

pozorovatel: ohledně té jistoty smrti? Tak ta, přijde mi, jistá je.

Při prvním čtení ti to přišlo jinak, ale teď.... Každopádně s tebou souhlasím, co je jistějšího? :o)

ne že bych si přesně pamatoval, co mi přišlo jinak, ale ohledné té smrti bych se asi nebyl přel - líbí se mi moc to skřípání kovu o kov když člověk nechce a nechce a zbaběle visí na záchranné brzdě... to, co mi přišlo jinak, bylo jestli to tak vždycky je, jestli naopak nezačneme horečně přikládat pod kotel, abychom viděli větší kus světa / a pro samou práci a uhelný prach nevidíme nic... a ještě bolí záda :) rád jsem se vrátil

Že odumíráme jisté je. Ovšem, že zemřeme jisté není. Vysvětlim, proč si to myslim: Zemřít znamená ztrátu života a základem života je buňka, čili dokud budou naše buňky existovat budem i my, i když v poněkud rozpoloženém stavu:) Smrt by se ale i dala brát jako ztráta pospolitosti těla a vědomí. Tělo je shluk pospojovaných molekul a jeho rozpojení by se dalo nazvat smrtí. Ovšem, ta smrt by také mohla trvat po dlouho, čímž by nebylo vůbec jasné, kdy dotyčný se doopravdy rozpojil...tedy zemřel. A to nemluvím/nepíšu o tom, kam a jak dlouho se ztrácí vědomí... Hihi, a to vlastně kecám o ničem. Mám totiž problémy se slovem "smrt" a jeho významem, který je dost nejistý. Asi to slovo přestanu používat:)))

katugiro: rozimím ti naprosto dokonale, jenom přece jen, když přijde tohle ošklivý slovo na jazky, tak nějak se naježí chloupky a nechce se ani uvěřit, že by to mohlo takhle dopadnout a člověk od toho tématu raději utíká, protože nad tím nechce přemýšlet neb je mlád :o) Jinak děkuju za názorek :o) pozor: je možné, že zemře jen tělo, naše hmotná stránka a duše (jak jsi řekl vědomí) zůstává kdes v prostoru a někde bloudí nebo hledá nový domov (tělo). Já nevím, píšeš o tom moc zbytečně složitě, i když tě chápu, prostě to, že jednou odejdeme z tohoto světa je jisté, což jisté ovšem není, jestli se do něj někdy vrátíme. A to slovo taky zrovna v lásce nemám, obzvlášť na podzim :o)

Koukám, že máme hodně rozdílné pohledy. Snažim se psát naopak srozumitelně, i když k takové věci to příliš nejde, protože pojem smrt už je tolika způsoby zformulován, že vlastní jeden význam téměř nemá. Nevěřím, že tu po nás zůstane (či odletí někam) duše, zatimco hmotná stránka odumře. Z toho je až cíti poetismus a doufání... Viděl bych to spíš na rozklad a to rozklad i duše, mysli,..čehokoli abstraktního. Jediné, v co dokážu věřit, jsou zanechané stopy naší existencí... stopy oku neviděné. Ostatně tím se vysvětlují reinkarnace, kdy po smrti některý člověk zanechá v druhém svůj abstraktní odkaz. Mohl bych o tom vyprávět příběhy.......

pozorovatel: v tom, co je smrt, nabízí dle mého názoru lékařství docela srozumitelný a přijatelný pohled - zástavu vitálních funkcí, tj. zástava srdce, dýchání a mozkové činnosti, průkaz EKG, EEG a nějaké angiografické vyšetření. To, že dokud budou moje buňky existovat, budu i já, je nesmysl. Udržet pacientovo tělo "naživu" na přístrojích není takový problém, ale "nahodit ho", aby žil když už ne vědomě, tak alespoň nevědomě, to nejde.

Jo. To je fajn, lehce do filosofování, trošičku rozpaků, přisypat strašlivou pravdu...skvělej recept. Tip.

Děkuju moc za zastavení a za upřímnost, vážím si toho :o)

Jistá je jen smrt, říká se a já doplňuju, že už ani ta smrt není tak jistá...

katugiro: mě by moc zajímalo, jak to přijde tobě:o) Za jistoty asi považuju jen konstanty... ještě jsem nepřemýšlel... já raději ty solidní nejistoty:)

jo

:) t

*

Ty vidíš...

hmm...zajímavé ;o)*

jo, (líbí) T

To je hodně silné. tip

zní to pěkně jen mi to... ééé... přijde jinak :)

Zajímavé :-)

t* až mi praštělo v kostech ... na druhou stranu - jediná naše jistota je, že je vše nejisté - a i to je zatraceně nejsté ;-)

hmmhmmm.... neni zla

hmmhmmm.... neni zla

Tak to je... Jistota není... Ale je sen... A jsou tu notoričtí snílci :-) ***t a díky...

Vždyť vše co odsouzeno bylo k žití má zas jen zemřít zčernat ztlíti a na konci té cety z popele jen noční havran smrtky zapjeje.

tak Maslow to rozpracoval líp.... ale dobry, docela jo*

napiš veselou, jo, hi

Zbabelost ma hanlivy vyznam. Proto se mi tam to slovo nesedi. Kazdou chvili musime udelat rozhodnuti, ktera vyzaduji urcity risk. To ze se nekdo boji, neznamena jeste, ze je zbabely....:-)

po andulcine kritice jsem to cetla snad jeste asi 10x....neco na tom bude..... ale jinak je to vazne mrazive az mi leze mraz po zadech... ...ale je to povedene..

avi :c)

andulka je dogmatik, kterej tem pojmum rozumi jen ze svyho hlediska, stejne tak te basni a dava to naodiv opet jen vyhraněně....

mně jde o způsob, jakym ho sděluje, jo?

Tak jako tak vám děkuju za různorodé názory :o)

Dobré, velmi dobré ...