Smrtka

Zde leží na sametovém podnose

můj popel, prach mého těla,

s ním na tvém klíně smrt,

která ten popel porodila,

a smyká sebou po tvých bílých stehnech,

nepočká ani na mé sbohem,

vrtí se a pospíchá dál,

vždyť další je blízko, za prvním rohem,

tak mizí a neloučí se,

smrt moje, čarodějnice proklatá,

jaký je asi život téhle ženy?

když ani neví, kde svůj domov má..

A namítne-li, že my jsme jí domovem,

že my jsme její žítí,

pak popláču si naposled a poprosím,

nechť také s ní..ať každý z vás cítí..