Vzpomínka

Proč na každém našem kroku

krutá smrt nás provází

proč nejdražší po mém boku

pryč ode mě odchází.

Co cítím říct nedovedu,

v duši náhle prázdno mám,

něco dělat teď nesvedu,

na přítele vzpomínám.

Jeho ztráta mě moc mrzí,

bohu to teď vyčítám,

proč to nebyl někdo cizí,

proč od je teď někde sám.

Vteřina ta život změní,

smutek přinese a pláč,

kdo nás milovat tu není,

my se ptáme jenom zač?

Bezmocnost teď  ve mě vládne,

zbytečná si připadám,

všechno kolem jenom vadne,

je jak smutná zahrada.

Osud řídí naše kroky,

každému díl odměří,

někdo žije dlouhé roky,

jiný kratší má svůj díl.

Opustil mě dobrý člověk,

kterého měl každý rád,

především nejlepší přítel,

toho budu postrádat.

Básní mou se teď s ním loučím,

v srdci si ho uchovám,

i když jeho život skončil,

my musíme žíti dál.