Agiar - vlkovo prokletí II.

„Proč Gurn přijel právě do naší vesnice?“ zeptal se Agiar, když si dolil z kameninového džbánu medovinu.

„Hledá vyzyvatele proti vůdci svého rodného kmene,“ odpověděl Lištvi, který odložil misku od guláše a položil si levou nohu na židli, kterou mu mlčící barbarianka přisunula.

„Proč hledá právě zde?“

„Není tu nikdo z jeho kmene. Varšaj – vůdce kmene Saphiri, odkud Gurn pochází – je podivín. Kdysi dávno prodal Gurna jako otroka Kaisarským skřetům jen proto, že Gurn se jako jediný nebál Varšajovi postavit, když s ním nesouhlasil v zásadních záležitostech kmene.“

„Proč se ho nikdo nezastal?“ zeptal se Agiar a upil medoviny.

„Přímo k věci, ty kulišáku,“ zasmál se Lištvi a poplácal vstávající léčitelku po zadku.

Agiar se pousmál.

„Promluvíme si o tom ráno Lištvi, doufám, že si ještě naposledy zaběháme, než mě přidělí k dalšímu učiteli.“

„Nó,“ protáhl Lištvi a významně zamrkal. „Nevím, jestli to zvládnu s tou nohou.“

Agiar se znovu pousmál a mrknul na barbarianku, která Lištvimu potírala obnažený nárt jakousi mastí se zápachem kafru. Ta mu úsměv opětovala a mírně zavrtěla hlavou, čehož si Lištvi samozřejmě všiml a štípl ji.

„Hele Armen …Přece mě nenecháš na holičkách. Agiar potřebuje trénovat a já musím trochu zhubnout.“

„Ráno musím jít za Fergem, víš přeci, že potřebuje doléčit tu ošklivou ránu, kterou má z toho posledního slavného lovu na medvěda,“ řekla Armen a plácla po Lištviho šmátrající ruce.

„A navíc,“ obrátila se k němu s přísným pohledem. „Ty potřebuješ spánek jako sůl.“

Agiar se rozesmál při pohledu na Lištviho rudnoucí tvář. Rychle dopil zbytek medoviny a zvedl se ze židle.

„Tak ráno, Lištvi?“

„No, stejně se jako obvykle nevyspím, probudím tě v pět.“

Agiar pokýval hlavou, ponechal Lištviho a Armen v jídelně a odešel do svého dřevěného domku. Svlékl si košili a natáhl se na slamník. Během chvilky upadl do hlubokého spánku.