Pohádka o hádky jedné konci

Tedy se vydali Makání bonbónů, Cákání záchodů a Pištění lokomotiv a Syčení ticha do obchodu, který ve městě byl. Do krámu dovnitř oni vleznuli. Zvonek cinkl na dveřích a přišel prodavač. "Co si přejete?" on se zeptal. "Máte župan?" Pištění lokomotiv otázalo se. "No, župan máme, můžete si vybrat, jaký se vám líbí, aby vám dost seděl ..." "No my bysme chtěli takovej ten obyčejnej." Pištění lokomotiv odpovědělo. "No tak obyčejnej tady mám pouze tenhle." "Tak jo, my si ho teda vezmem." "500 korun" "Co jakých 500 korun? Co to je, ty koruny?" "No, tak když nemáte peníze, tak nic." a župan prodavač chystal se poklidit. Však vytrhlo mu Cákání záchodů z ruky župan ten a nato hned již všichni ven z obchodu běželi prodavačem pronásledováni. I křičel prodavač aby chytili zloděje lidé ostatní, natožpak policie, leč z Makání bonbónů, Cákání záchodů a Pištění lokomotiv a Syčení ticha stali se utečenci již, protože nezahlédl už prodavač je, neboť pomalu velmi běžel.

I dostalo se šťastně pod příkrov lesa Makání bonbónů, Cákání záchodů a Pištění lokomotiv a Syčení ticha, župan pro Radiátor slavně nesouc. Spal Radiátor pod skálou vysokou když tam oni i s županem přišli a ten i jemu předali za to, že nebude on již rušivě kvákat a díky tomu tichu budoucímu zvěř lesní spáti moci bude až do alelůja. Tu ještě Syčení ticha vydalo výkřik mocný, ono HURÁ slavné, na toho znamení, že Mír i se svým kamarádem Klidem opět v lese pobývati budou a tak to bude už na věky snad. Ámen.