Otevri oci

   Prisel novy den, slunce se rozhodlo vstat a probudit vsechny ospalce, kteri na te male kulate planetce spi. Jeho paprsky pronikly oknem do pokoje maleho chlapce.

   Po par minutach otevrel oci. Prohlizel si svuj zamlzeny pokojik plny rozhazenych auticek a dalsich hracek po zemi. Jen tise zachrnel a zase zavrel oci. Snazil se dostat zpet do sveho snu. Byl to nadherny sen plny krasnych barev, ale zaroven tajemny pro sve stiny, ktere zahrady s kvetinami a fontany krizovaly. Slysel spoustu hlasu. Nejcasteji to byly vesele divenky, poskakujici v trave a smejici se do oblohy. Byl to prijemny smich. Jen diky tomu se chlapec ze snu netouzil probudit. Jenze zarive slunce, ktere do jeho pokoje ted svitilo stale vic a vic, mu uz nedovolilo znova usnout. Jakoby ho volalo, aby si sel uzivat ven, ted, kdyz je tak krasne.

   Chlapec jeste chvili lezel v posteli, ale kdyz uz videl vse ostre, rozhodoval se prece jen vstat a dat slunci sanci. Ale kdyz ten sen byl tak krasny! Zase zavrel oci, ale za chvili se ozvaly kroky po chodbe a do pokoje vesla chlapcova maminka. Prisla az k posteli, sklonila se a poseptala:

   ,,Otevri oci a podivej,

     Slunce si prislo hrat.

     Ceka jenom na tebe,

     Tak pojd a nechod spat.

     Koukni se z okna a poslouchej,

     Vrabci ti venku zpivaji,

     Jak krasny bude den,

     Tak vstavej a pospes jen.

     Otevri oci a rozlidni se,

     Kvetiny hlavu k slunci otaci,

     Snad otoci se i na tebe...

                                       ....a zarvou: Pohni, ty smoulo!"

    Maminka synka popadla a v objeti se s nim dvakrat zatocila.

   ,,Ne, ne! Ja chci jeste do postele!" zakricel ji do ucha.

   ,,Ani napad!" rekla maminka a zacala chlapce lechtat. Synek ji to vratil a za chvili se na zemi oba svijeli v krecich a rechtali se jako pominuti.

   ,,Tak a ted uz honem, musime nakrmit kraliky a morcata." rekla maminka, kdyz se uklidnila a prestala smat.

   Chlapec si vzal jedno z morcat a chvili se s nim mazlil. Bylo tak heboucke... Pak mu dal pusu na hlavu a vratil ho do klece, aby ho nakrmil.

   Pak pomohl mamince se snidani. Kdyz se najedli, chlapec si sel hrat na zahradu. Zrovna pofukoval vetrik, tak vytahl z jedne krabice papirova letadelka a zacal si hrat, ze je komentator nejake velke souteze. Snazil se, aby kazde letadelko doletelo co nejdal. Kdyz poustel jedno pestrobarevne, vitr zafoukal silneji a unasel letadelko pryc. Chlapec se za nim rozbehl a snazil se ho chytit. To se mu ale nepodarilo a letadelko skoncilo nekde v korune stromu. Chlapec byl prilis maly, aby se dokazal dostat nahoru. Tak jen zustal u kmene a hledel do hornich vetvi. Bylo to jeho oblibene letadelko...dostal ho od dedecka asi tyden predtim, nez umrel... Po par chvilich se vratil domu a pomohl mamince utrit nadobi. O svem letadelku se nezminil.

  Blizil se vecer a chlapec se opiral o stenu a koukal oknem na strom, v jehoz vetvich byl uveznen jeho poklad. Byl zamlkly a starvil u okna asi ctvrt hodiny. Pak prisla maminka, aby ho ulozila k spanku. Kdyz ho prikryvala perinou, chlapec ji tise rekl:

   ,,Odletel pryc..."

   ,,Kdo odletel pryc?" zeptala se podivene maminka.

   ,,...a uz se nechce vratit..."

   ,,Co se stalo?"

   ,,Myslis, ze sletne dolu?" zeptal se, aniz by poslouchal otazku.

   ,,Sice nevim kdo, ale urcite to bude v poradku."

   ,,To bych byl rad, jenze on to sam nedokaze..."

   Maminka jen vzdychla a polibila synka na celo.

   ,,Dobrou noc, broucku." rekla, zvedla se, zhlasla svetlo a odesla. Chlapec zustal sam. Pomalu se mu zacala zavirat ocka a tak se sve unave nechal podat. Usnul pak velmi rychle. A opet se mu zacal zdat sen.

   Zase byl v one zahrade a prochazel se mezi kvetinovymi zahonky. Zase citil t unadjernou vuni a videl tolik pestrych barev... A zase se z ticha vynorily divci hlasky, ktere se tak lehce smaly. Za chvili si vsimnul nekolika stinu, jak tanci mezi stromy. Drzely se za ruce a vytvarely kruh. Uvnitr kruhu ladne tancoval bily prizrak... I to byla divka. Prestoze ji chlapec nevidel do tvare, byl presvedceny, ze je krasna. Chtel jit bliz, aby lepe videl, ale jakmile udelal krok vpred, stiny jakoby se vylekaly a rozutekly se do stran. Jen bila rusalka zustala stat a otocila se k chlapci. Natahla jednu ruku a vybidla ho, aby sel bliz. Chlapec tedy pomalu prisel az k ni. Kousek pred ni se zastavil a zvedl ruku, ale jen co se ji dotkl, rozplynula se jako oblacek mlhy... A chlapec se probudil.

                                            Pokracovani priste :)