Pro Kementári

V zeleném lese,

vítr se nese, se nese senesessenesesesse

(takhle přesně zpívá..)

tiše a zpívá o víle se zelenými šaty.

Já tam zrovna procházím, vdechuji tu jarní vůni (konečně už je to JARO tady!) a najednou to uslyším. Pírko fénixe jako by mě polechtalo na víčku. Padá tisíc penízků a cinkají a pořád dokola zpívají. Nerozumím té řeči, ale cítím z té písničky nesmírnou radost.

Najednou přiletěla, přistála mi přímo v pěšince ve vlasech. "Senesessenesesesse." Pak hupla do ruky a zamrkala očima asi dvakrát (nebo snad třikrát..v té rychlosti jsem to nemohla postřehnout.) "Zabijí mne?" Přikývla jsem , neboť té sedmikrásce s křídly, rukama, nohama a nosíkem s průhlednou kapkou na špičce, nešlo lhát. Začala se třást, pak mi ale vklouzla do vlasů, usadila se za uchem a špitla: "Senesessenesesesse"...a tak mi nezbylo než odnést si tu vílu domů. 

A jsem ráda, že jsem to udělala. MOC!