PRŮZKUMNÝ LET-3

Přes větší a menší díry mezi mraky byla vidět krajina. Seržant John Nittel za neustálého naklánění Spitfiru na tu či onu stranu, se vždy bedlivě na ní zadíval. Oblačnost mu dělala starosti. Přes ní nemohl pořídit fotografie. Zrakem obezřetně přehlédl vzdušný prostor, ale nikde nespatřil nic, co by nasvědčovalo o přítomnosti nepřátelských stíhačů.

„Hm. Tak budu muset níž,“ pomyslel si a sklopil letoun. Kondenzační čára za ním vzápětí zmizela, což bylo pozitivní. Ale protože musel vyfotografovat určitou oblast, tak byl nucen zase letět rovně. A to znamenalo opětovné vytvoření kondenzační stopy, která je dobrým vodítkem pro německé stíhače.

  Netrvalo to dlouho a nacházel se ve výšce, do niž měla dostup všechna nepřátelská letadla. A tak začal podstupovat velké riziko, neboť Spitfire nebyl vybaven žádnými  zbraněmi.

Očima neustále těkal všemi směry. Když slétl těsně pod mraky, tak let vyrovnal. Vypadalo to, jakoby spodkem letounu kopíroval povrch mraků. Dělal to z toho důvodu, že bílá stopa částečně splývala. Nad každým prostorem mezi oblačností se naklonil na stranu a pozorně se zadíval na krajinu pod sebou. Moc dobře věděl, že bude muset slétnout až pod mraky, když bude chtít pořídit snímky.

  Oblast, v niž měl provést fotografický průzkum byla zanedlouho před ním. Pod maskou na obličeji zatnul zuby a lehce odtáhl řídící páku od sebe. Let Spitfira se mírně sklopil. O chvíli později se ocitl pod mraky, kde letoun vyrovnal a pokračoval ve vodorovném letu těsně pod mraky. Přitom nad sebou měl spodek mraků. Jeho pravý palec se ocitl na vrchu řídící páky, kde stisknutím spouště se uvádělo v činnost fotografování. Pořizování snímků probíhalo bez potíží, i když se na obloze začaly objevovat první černé chomáčky, které znamenaly palbu protiletadlového dělostřelectva. Zatrnulo mu, když se jeden rozprask granátu objevil v blízkosti letadla. O chvíli později následoval další. Hned si uvědomil, že na sebe přiláká pozornost německých stíhačů. Když dofotografoval, tak vlétl rychle do mraků. Když nad ně vylétl, rozhlédl se obezřetně kolem sebe a zatrnulo mu. Po své pravé straně uviděl dvojici letadel, o niž nebylo pochyb, že jsou to německé stíhačky.

  Po zádech mu přeběhlo mrazení. Oba Fw-190 sklopily let. Nittel zvýšil rychlost Spitfira a provedl s ním ostrý manévr do strany nahoru. Přitom zároveň stoupal a přes horní část kabiny hleděl na obě německé stíhačky, které se v tu chvílí nacházely o něco níže. Poté prudce strhl letoun do strany ve směru německých stíhačů. V letu vzhůru nohami učinil další úhybný manévr, po němž Spitfira“postavil“ na křídlo. Současně kolem něho prolétl svazek svítících střel od jedné nepřátelské stíhačky. Bleskově se zorientoval a v dalším manévru se dostal za jeden Fw-190. V tu chvíli zalitoval, že nemá čím střílet. Překvapený Němec ve stíhačce provedl úhybný manévr. On stejný manévr napodobil. Zároveň uviděl, že druhý stíhač se dostává za něho. A tak vykopl letoun nahoru. Vzápětí za a pod ocasníma plochami prolétly bílé čáry střel. Velkou rychlostí stoupal a sledoval, jak už asi dost naštvaní němečtí stíhači stoupají za ním. Už z velké dálky na něho oba pronásledovatelé spustili palbu. Viděli, jak Spitfire manévruje ze strany na stranu a pak náhle padá ve vývrtce do hustých mraků. Slétli tedy pod mraky, ale nikde jej neviděli. A marně po něm pátrali nad i mezi mraky.

  Tou dobou letěl Nittel skrz houstnoucí oblačností podle přístrojů. Riskoval tím sice případnou srážku s nějakým jiným letadlem, ale nebyl vidět. Po dlouhých minutách letu se odvážil vystoupat nad mraky a nikým neohrožován vystoupal až do té výše, do které za ním němečtí stíhači nemohli.

  Na letiště se vrátil jako poslední z těch, co dnes letěli na průzkum nad okupovanou Evropu. Sotva se Spitfire na letištní ploše zastavil a on se odpoutal popruhy od sedačky, tak už byl u něho mechanik.

„Tak jaký jste měl let, pane?“ zeptal se ho mechanik.

„No, byl celkem vzrušující. Do rutiny jiných letů měl setsakramentsky daleko,“ odvětil mu.

„Aspoň jste se nenudil,“

„To tedy ne, ale klidně bych se bez toho vzrušení obešel,“ řekl, a když kráčel k jedné letištní budově, tak si znovu zpětně vybavil, to co vše zažil.

                                              KONEC