Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Snad se lze mýlit

Výběr: Lyryk

09. 02. 2004

1471

Autor

Bakchus

A řeč se rozplynula

jako pára vycházející z Tvých rtů –

ve vlnách proudících éterem

Namísto tváře

obraz tváře –

stejně zádumčivý v melodii slov

jako ve tvém zraku

Všichni hledáme jediný verš –

kardiální.

A miliony větných souputnic

na něm závisí

jako cévy

Snad se lze mýlit! Pro někoho velmi podivné tvrzení. Vždyť to ani není asertorický výrok – je to můj povzdech – výraz mé sklíčenosti a těch nejhorších obav. Ale především nebo možná – všimněte si, jak zneužíváme naší řeči (pro mne jsou výrazy „především“, „nikoli na posledním místě“ a „možná“ synonymické) – tedy především možným a možná nikoli na posledním místě bych se varoval každého zvěstování. Zvěst jakožto nepodmíněná pravda nebo též informace (což je jen moderní oblíbené klišé vyjadřující nezřídka totéž) vládne naší performativní promluvě jakožto žánr par excellence. Naše myšlenky nemají žádné originální dráhy – pohybujeme se na kolejích. Absenci myšlenky nahrazujeme obrazností. Básníme. A byli mnozí, kteří v zájmu toho, aby vůbec mohli něco říci (a přitom se vzdali moudrého mlčení, které samozřejmě neskýtá žádnou naději na budoucí lesk jejich jmen), začali mluvit neznámou řečí. Řečí metafor. Snad se lze mýlit! Ale básník se přece nikdy nemýlí. A to je zřejmě pramen jeho neskutečné – téměř božské pýchy. On jediný je zdánlivě vymaněn z pravidel veřejné řeči. Promlouvá podobně jako blázen – lidé jej nemohou zatracovat – přestože mu nerozumí – v nejlepším případě pro něj mají pochopení (jak ohleduplně nazývají svůj soucit). Podle nás je zkrátka nevyhnutelné, že existuje nějaká mýlka – alespoň v možnosti. Neomylní jsou především a možná pouze bohové. A nemyslí se přitom na nějaké chybování. Zmýlená neplatí! Geniální věta! Ve vztahu k naší pravé mysli nemohou existovat žádné omyly – omyl je snad pouze neuvědomělá neshoda našeho rozumu s věcí, kterou by jinak věrně odrážel. V takovém případě jsme opravdu zcela neomylní tvorové. Jistě – všechno, co vůbec existuje, by mohlo být i jinak. Ale moje jistota o tom, že mám dvě ruce je zcela nevyvratitelná – kdo ji vyvrací sebe sofistikovanějšími důkazy o nepoznatelnosti „věci o sobě“ spočívá sám na rovině zpozdilého skepticismu, jenž se holedbá tím, že vlastní nejlepší poznání a sice, že žádné poznání není možné. Snad se lze mýlit! Dokonalý omyl neexistuje – to je nesmysl. Mýlíme se aproximativně. „Je to nějak takhle…“ – podobně bychom mohli uvozovat všechny naše závěry (pokud tedy nějaké závěry existují – a ony existovat musejí – alespoň ad hoc). V čem se povýtce pleteme, je míra všeobecného pomýlení. Hranice našich představ a neostré meze pojmů, jimiž je vyjadřujeme, kolísají. Od člověka k člověku. Proto nelze dosáhnout ideálního diskurzu. Musíme mít na zřeteli všechny Baconovy idoly – v nich je klíč k odhalení veškerého nedorozumění na tomto světě. Věta, jíž si nade vše ceníme ve svém srdci, může u druhé bytosti vyvolat nejsprostší smích. A dodávám – zcela oprávněně. Dno myšlenky nikdy nepostihneme – pokud máme na mysli její celistvost. Když o tom právě přemýšlím, nevím kam přesně směřuji. Snad je to důkazem toho, že je můj směr správný. Takto postihujeme svět, který nás obklopuje – tímto způsobem jsme připraveni rovněž milovat a podobně vnímáme i vlastní duši. Snad se lze mýlit!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Československá literární komunita

Snad se lze mýlit

Autor

Bakchus

Sdílení