Vyhlídka na emoci

Vio, jak nemusím neveršovaný věci, tak tahle mne chytla. Klárka ..HA!

A jo, dám Ti TIP

rozborálně souhlasím s Tynicem, ikdyž spíš podle řádku: vyhlídka na emoci

Klárko: do černého - téměř přesně :-)

Tynicu, jo, nevím, jak píše Vio, kdybych to bývala napsala já, musela bych se přiznat, že "vyhlídka na lásku" byla sice motivem, ale pak jsem začala psát obecněji o "emoci". Jako "samovykladač" nechci si ten význam zpět zúžit jen k lásce, i když pro konkretizaci je naprosto ideální :-)

oči usazené v rohu... něco mi to připomnělo... ale tam ty oči do rohu jen mířili, že? ať zase rychle vykouknou...

Trochu složitý, ale hezký... ten styl je mi povědomý... "stísněný prostor pro city..." vyčisti si srdíčko :)

A já možná budu za debila...ale jo řeknu to : Myslím si, že je to lásce. O lásce k člověku. O lásce ke světu...taky o vnitřních barierách a neodvaze... - Obejít se bez ticha - Sklidit tíhu okamžiku a předchozích pokusů o zážitky Výše uvedené verše mi teda tenhle pocit dopřávají... Tip pro ostatní...

:( nic pro mě...

Kamaráde. Nepochybuji ve Tvé schopnosti, ale zahustit jednu věc "tolika ingrediencemi" ! Ašer.

Ašer: když myšlenky plynou, tak je jednoduše zachytí papír

Zaujal mě už název a básnička mě oslovila, líbí se mi. Nezdá se mi, že by to bylo něčím "zahuštěno"...prostě popsané pocity a podle mě skvěle..., ano myšlenky plynou... ;-)

Já souhlasím s Ašerem, ale uznávám, že když myšlenky plynou..... Co takhle psát na dva papíry najednou?

Je krásné když někdo myslí stejně. Díky pane Brablenec. Básník proto i já bývá někdy nekritický ke svým věcem. Tvé dílo není zlé a jistě má hodnotu. Sleduji Tě již nějaký čas a je to dobré, ale není to přirozeně lehké.I sebenáročnější téma by mělo mít svou lehkost. To vše co jsem napsal je pozitivní a přátelská kritika. Ašer

Tvář neurčitého pocitu trochu zahleděná do sebe, Tvář je to, kde jsou krom jiného oči. Zahledí-li se tedy něco do sebe - svou tváří - pak by to mohlo stát před zrcadlem? vklíněná mezi stěny do pukliny v duši Samotná puklina jsou dvě stěny, vidím dvojí vyjádření stísněnosti v prostoru. Nejdříve "dvě stěny", které mohou omezovat i poněkud dýchatelný prostor. Pak zpřesnění. Je to jen puklina v duši. Duše má šrám. Hluboký šrám a v něm se tísní zobrazení (zrcadlené?) neurčitého cítění. Pocit umístěn do duše? On způsobuje tu puklinu? Dva kroky vpřed a kousek zpátky Není vysloveně zakázána představa, že jde o postup, jen se neví jakým směrem. Možná ale je to jen neopakovaný děj - tedy - o kousek dál a při postupu (kterým směrem?) couvnutí. Není jisté, je-li to postup onoho pocitu duší nebo autora či čtenáře při jeho pozorování. Osahávat své pocity je ale třeba opatrně - obzvlášť těch vklíněných do duše - a když to bolí víc než zdrávo tak "ubrat" (trochu zpátky) Jen trochu snahy obejít se bez ticha Sklidit tíhu okamžiku a předchozích pokusů o zážitky To čtyřverší mě utvrzuje v představě, že jde o osahávání, poznávání, svého niterného pocitu. ticho snad má význam "umlčenosti", případně jistého "nenaslouchání" ? vzhledem k dalšímu verši, který hlasuje pro otevření se "pocitu", kde "sklizeň" je víc než "nebránění se" je to víceméně aktivní přístup k věci (zážitkům, okamžikům) Vyhlídka na malou emoci Ano, tuší se nějaký zážitek, ozývá se takové to první chvění, ještě by se to dalo umlčet, dalo by se tomu zabránit... ale má se tomu bránit? Očekávání mimiky času přetvořené v dílo náhody Svoboda otevřených dveří a oken Oči usazené v rohu Stísněný prostor pro city Tedy... tenhle příběh dopadá tak, že se emoci nebrání, je to jakoby náhoda, i když zřejmě uvědomělá a snad podpořená i "skutky", každopádně blížícímu se zážitku je nechán malý prostor se všemi "obvyklými" (dveře) i méně standardními (okna) únikovými cestami (otevřené). Snad pro útěk oné emoce, i pro útěk toho, kdo prostor vytváří. Svoboda je veliká (i když zabouchnu dveře, pořád ještě jsou tu okna a naopak). Sám pozorovatel se bojí (oči v rohu - krytá záda?) toho co bude ale nehodlá se o to připravit? Vio, není to kritika, to já neumím, jen jsem si tě zkusila přečíst pod drobnohledem svého vnímání... Popisuješ stav, který znám, i když já většinou (hlavně některým druhům emocí) raděj nedovolím ... nedám prostor. Tvůj popis mě zaujal... *

avi

Nechci to zlehčovat, ale tak nějak i Klárka dala svojí "kritikou" najevou jistou koncentraci či zhuštěnost. Ale v podstatě se mi to líbí. Vážně !

Králka dává občas najevo hrozný věci