Sněhulák

Odpoledne v davu,

Ve Vodičkově ulici,

Pozvedl jsem hlavu,

Na starosti myslící.

 

A tam ejhle jenom tak,

Bez varování bez výstrahy,

Přepadl mě sněhulák,

A to prosím v centru Prahy.

 

Co nevidí moje oči,

Co to staví u lidí,

Tramvaji se kola točí,

Slepý kdo ho nevidí.

 

Na tramvaji na přídi,

Jako by byl sám pan král,

I když sám ji neřídí,

Pro všechny tam pózoval.

 

Nejspíš zrána v Depu kdosi,

Kdo v životě rád koření,

Si všiml jak ten sníh ho prosí,

A uplácal to stvoření.

 

Že to není velký macek,

To nekazí mu náladu,

Do ruky mu dali klacek,

A nedali ho dozadu.

 

Teď jsi zahnul doleva,

Sněhuláku na tramvaji,

Co až přijde obleva?

Co pak s tebou udělají?

 

Tramvajačka co teď řídí,

A je hrdá na svůj stroj,

Určitě ti v Depu zřídí,

Pohřeb a s ním ohňostroj.

 

Sněhuláci, kamarádi,

Nepůjdou tam celí nazí,

Půjdou tam, že rádi ladí,

Ve fracích ze smogu sazí.

 

Až jim slzy s tváří stečou,

Když po životě zatouží,

Už osudu neutečou,

Rozplynou se do louží.

 

Žijí sice velmi krátce,

Sněhuláci na tramvaji,

Mají ale spoustu práce,

Když nám úsměv rozdávají.

 

Tak vám díky sněhuláci,

Díky za to že jste tu,

Díky za to že jste v práci,

Potěšili popletu.