>> MLuVíCí KOcOuR <<

Co by vás asi napadlo, kdyby u vás zazvonil černej kocour, metr vysokej tlouštík, v parádních jezdeckejch botách a s nagelovanejma knírama.

Napadlo by vás nejspíš, že to není vobyčejnej kocour, aha. Řekli byste, že takovej kocour bude asi mluvící, aha.

„Dobrý den, pane,“ řekl jsem. „Nepůjdete dál?“ Co nejzdvořileji, ale to se rozumí, to je jiné, když kocoura od vidění znáte.

Jó, to vy byste ho takhle nezvali. Nejdřív byste se totiž zeptali: „Nejste vy náhodou mluvící kocour?“ nebo „Že vy budete ten mluvící kocour, že jo?“ A co myslíte, že by bylo pak dál?

Neřekl ani slovo a šel prostě dál, jak jsem mu řekl. „Nedáte si čaj a vánočku?“ zeptal jsem se. Kocour přikývl.

Ale to vy byste ho takhle nehostili. Snad ze zvyku byste do misky nalili trochu mlíka a potom pane kocour, nechoďte nikam, jsem hned zpátky a už jste zpátky s fotoaparátem a už vedle něj posadíte dcerku a úsměv, vyletí ptáček a snad taky čekáte, že kocour po něm chňapne, tak to jste se spletli.

„Pane kocoure, vím, že to nemůže být jen tak. Bohužel vás znám od vidění. Jste kocour Kňour od Michaila Bulgakova. Tak vidíte, že vás znám. Tedy nemusíte mně dokazovat jak dobře umíte česky a německy, nemusíte mě obdarovávat falešnými bankovkami, není třeba, abyste se předváděl. Řekněte o co vám jde, na rovinu. Nakonec, jsme chlapi.

Jenže vy. To vy byste brali všema deseti. Evropskou měnu, švýcarskej frank, zlatý zuby a řekněte mi, kocoure, jak se řekne japonsky Československo. To byste se teda sekli.

Ale ten kocour pořád nic. Neřekl ani slovo. Jen kývnul, když jsem mu něco nabídnul a snědl, co se dalo. Potom odešel, nepoděkoval ani se nerozloučil.

Ale pane kocour, řekli byste vy, kampak kampak. Ještě jste nám nic neřek, odkudpak přicházíte, snad ne z Kocourkova a dolili byste mu mlíko a dcerka by se nudila a začala kocoura hladit proti srsti, jak to děti dělávají, tak byste ji poslali si hrát, protože manžel je v hospodě a ten kocour, sakra ženská, vy máte ale nápady…

A tak jsem seděl a přemýšlel, jestli se ještě někdy vrátí, a jestli jsem se ho náhodou neměl na něco zeptat. Třeba, jestli to není ten mluvící kocour, a jestli by si radši nedal přece jenom trochu toho mlíka, co zbylo v lednici. Ale už byl pryč, a takové nápady byly zbytečné. Kam vlastně šel? A jo, nejspíš o dům dál. Možná právě k vám, že.

A tak jste to měla s kocourem, který hned potom odešel. A vy přemýšlíte jestli se ještě někdy vrátí, ale místo toho se vrátí manžel z hospody a pozvrací se na verandě. Nemá žádnej styl, ten tvůj starej. Ani si nevyčistí zuby a líně se po tobě převaluje. Ticho! Právě usnul. Chrápe jako obvykle. Jdeš si lehnout do kuchyně, jako obvykle. A kocour už se nevrátí. Avšak vzpomínky zůstanou.