Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTo je dneska ale pěkně, že?
14. 02. 2004
0
0
1134
Autor
kaneček
No konečně! V ruce svírám svoji novu pistoli. Nelhal, přinesl ji. Za těch pět hadrů mi stála. Už ani nevím na co ji potřebuju. Proberu si to doma. Doma nikdo. Sláva, aspoň si ji můžu v klidu prohlídnout. Je pěkná. Jak asi střílí? Těžko říct. Ty ladné hrany. Ten příjemný chlad. Jsou tam náboje? Jsou. Musím ji vyzkoušet. Někoho zabiju. Ne, radši ne. Ale stejně ji vyzkouším. Sakra, chce se mi na záchod. Nechat jí tu ležet? Proč? Vezmu si ji s sebou. Sračka. To je na dlouho. Opravdu se mi líbí. Asi se z ní zastřelím. Stejně došel hazlpapír. Perník taky. Přiložím si ji ke spánku. Radši ne, co když ucuknu. Strčím si hlaveň do huby. Chutná zajímavě. Miluju kovovou pachuť. Budu ji nejdřív chvilku ocucávat. Sakra, to už je moc, mám hubu jak z železa. Co když je to jedovaté. Teď bych se měl asi loučit se světem. Papír nemám, bude to bez dopisu. Možná budu v novinách. Sbohem světe, moc jsi mi nedal. Ten dealer taky ne. Proč to sakra dělám? To je jedno, musím ji vyzkoušet. Ta hnusná pachuť. Slintám, no a co. Doufám, že se ze mě poldům udělá blbě. Sakra, já si před sraním nestáhl kalhoty. To je ostuda, teď už to musím zmáčknout. Brácha bude mít co zapíjet. Sakra, jaký brácha, toho jsem zabil. O důvod víc, proč to skončit. To nebyl můj brácha, to byl bráchův brácha. Ani moc nekřičel. Teda spíš nestihl se probudit. Mám nepříjemný pocit v hubě. Dám si Winterfresh. Sakra, nemám. Někdo zvoní. Překvapím ho. BUM!
Je to tzv. léčba šokem. Nějaká romatická duše si chce v klidu přečíst něco optimistického, klikne, začte se, a pochopí spadnou ji růžové brýle... možná se pořeže o střepy.