Tmavá hvězda.

Bylo nebylo,
jedna dívka žila,
byla jak sluníčko,
stalo se, prince políbila.

Chudinka maličká
on prokletý byl,
osud jí té noci
dvě tváře vykouzlil.

V noci zářící hvězda,
ve dne tmavá a oblačná,
někde v srdci lásku nesla,
byla mocná, ale ne zázračná.

Žije tu stále,
tmavým dnem i světlou nocí,
už nezná krále,
co vykouzlil jí ten pocit.

Proto, až ji potkáte,
nelíbejte ji.
Předejte navštívenku na krále,
sic dvojtváří budete vy!