V oblaku cigaretového kouře

Kolem začaly cvakat zapalovače. Nervózně se ošila, věděla, co přijde.
"Káťo, dáš si taky?" Jedna z jejích kamarádek před ní podržela otevřenou krabičku s cigaretami.
"Ne, fakt díky,"řekla s předstíraným úsměvem.
"No tak neblbni, jednou tě to nezabije,"zasmál se jeden kvintán. Nervózně po něm střelila pohledem, a rychle zauvažovala. 'Konečně bych mu mohla dokázat, že nejsem žádná malá holka... A vlastně má pravdu, jedna cigareta - to nic není,'pomyslela si. Kdyby tak věděla, jak moc se mýlí...
"Tak teda jo,"souhlasila roztřeseně. Vzala si cigaretu, a prohlásila: "Ale slibte mi, že se nebudete smát, já to totiž ještě nikdy nezkoušela, a vsadím se, že u toho budu vypadat jak debil."
"Nebudeme, neboj,"prohlásil kvintán a hledal zapalovač.
Přistoupil ke Kátě a řekl: "Je to naprosto jednoduchý. Prostě se nadechneš přes cígo!"
Přikývla. Byla strašně nervózní...

Po několika vteřinách úporného snažení se jim přeci jen povedlo cigaretu zapálit. "Vidíš že to jde,"rozesmál se David a zastrčil zapalovač.
Nejistě se usmála: "Jo, absolutně nic to není."
Pomalu se přesunula ke zdi, a opřela se. Motala se jí hlava, a to poslední, co se jí chtělo, bylo ztrapnit se před Davidem tím, že neumí kouřit. Cítila, že bledne. Lucka naštěstí zpozorovala, že jí není dobře. Rychle se přemístila k ní, a potichu se jí zeptala: "Káťo, je ti blbě?" Katka se zmohla jen na pokývání hlavou. Lucka začala jednat: "Tak to zahoď, a půjdem domů, jo?" Káťa se rychle podívala po Davidovi. "Típnem to jinde,"zašeptala. Lucka pochopila a přikývla. "Vezmi si tašku,"řekla jen.
Vzaly si těžké baťohy nabité učením, a stále s cigaretami v rukou se rozloučily. David se na Káťu šibalsky podíval a poznamenal: "Tak se měj, ty naše kuřačko..." Zmohla se jen na slabý náznak úsměvu, a rychle pádila za Luckou na metro.

"To se vážně povedlo. Jsi celá zelená. Típni to už, do háje,"mlela Lucka. Sama rychle dovychutnávala svoji porci nikotinu a rakovinotvorných látek.
"Ani netušíš, jak ráda,"zasyčela Káťa a zahodila nedopalek.
"Pročs to vlastně zkoušela?"otázala se Lucka.
"Hádej. Můžeš třikrát,"povzdychla si Katka.
"Aha. David, David, David. Nemyslíš, že to přeháníš?"
"Nevím,"posmutněla Káťa, "doufala jsem, že si všimne, že nejsem jen malá holka."
"Myslíš že je tohle ta pravá cesta?"zeptala se posměšně Lucka.
"Od tebe to sedí,"ohradila se Káťa a připoměla tak Lucce minulé léto, kdy byla její kamarádka naprosto zblázněná do jednoho sextána. Byl to kuřák. Lucka byla ochotná udělat cokoliv, aby se mu přiblížila, klidně i zahodit svoje zásady. A tak začala kouřit.
"Byl to úlet,"zašeptala se sklopenou hlavou. Vybavily se jí totiž nejen její nikotinové začátky, ale i konec tohohle příběhu. Sextán Petr se teď totiž vodí za ruku s tou nejpitomější holkou z celé školy, která má akorát hezký obličej a postavu.
Káťa, když si uvědomila, že se strefila do bolavého místa, se začala omlouvat: "Nezlob se Luci, já ti nechtěla ublížit... Jen jsi mě maličko naštvala. Promiň..."
Lucka setřela slzu a usmála se: "To je v pohodě. Jen se bojím, abys nedopadla jako já."

Za pár dní potkala Káťa Davida. Zrovna vycházel z učebny s houfem kamarádů. Odpojil se od nich a šel za ní.
"Tak co, kuřačko,"zašklebil se na ni, "přijdeš dneska na lavičky?"
"Ehm... asi ne,"usmála se nejistě.
"Proč ne?"posmutněl.
"Protože..." Snažila se co nejrychleji najít nějaký dobrý důvod, ale fantazie ji náhle zklamala. David stál přímo proti ní, a chtěl odpověď.
"No, proč?"
"Musím být brzo doma, víš?" Věděla, že to nezní důvěryhodně.
"Snad nečekáš, že budu věřit takový blbině,"odfrkl David opovržlivě.
"Máš pravdu, nečekám,"připustila. Sama se lekla své upřímnosti.
"Takže přijdeš?"pronesl tónem, který povoloval jedinou možnou odpověď.
"Tak teda jo."
"Fajn. Uvidíme se odpoledne,"usmál se a odešel.
Zanechal ji v myšlenkách, jak si nemuset zapálit.

"Lucko, ksakru, co mám dělat!"zaskučela Káťa.
"No co. Máš průšvih. Na ty lavky dneska prostě musíš, jinak by si myslel, že nedržíš slovo,"odpověděla Lucka naprosto v klidu.
"Sakra, sakra, sakra! Jenže já si nechci znovu zapálit,"vztekala se.
"Nemusíš,"pronesla Lucka.
"Prosimtě, to vykládej svý babičce, ne mně. Jakmile tam přijde, musí mě vidět s cigaretou!"
"Proč?"
"Aby viděl, že už jsem dospělá,"odpověděla nejistě.
"Není to náhodou naprostá blbina?"nahodila Lucka ironicky.
"Máš pravdu. Je,"přiznala.
"Tak na to kašli. Půjdem na lavky a budem v naprostý pohodě..."
"Já ti nevim. Není mi nějak dobře... Víš, pořád přemýšlím, na co mám chuť, ale nejsem schopná na to přijít."

o několik hodin později...
"Támhle jde David,"upozornila Lucka Káťu.
Káťa se zhluboka nadechla. Už asi před hodinkou se rozhodla, že si prostě dá ještě jednu. Věděla, že by neměla...
"Lucko, mohla bys mi jednu dát, prosím?"
Lucka vykulila oči a řekla: "Cože? Před několika hodinama jsi šílela, aby sis nemusela zapálit!"
Káťa trvala na svém. "Jen jednu, prosím tě."
Lucka jí trošku neochotně podala krabičku a zapalovač. Největší strach měla Katka z toho, že si nedokáže zapálit, ale nakonec to nic nebylo. Vdechla...

... a najednou si uvědomila, že na tohle měla celých těch pár dní chuť. V duchu se ušklíbla, a v klidu se otočila na Davida.
"Ahoj,"pozdravila ho, jako by se nechumelilo.
Byl trošku překvapený, ale mile. "Ahoj."
Za chvíli přišel zbytek Davidovy party. Všichni se smáli, povídali si... Bylo jí dobře. A ještě lépe jí bylo, když si uvědomila, že se na ni David pořád dívá.
Zacukalo jí v koutcích.
"Ty vole, Káťo! Ony už jsou čtyři!"vykřikla Lucka.
Katka pohlédla na hodiny na věži kostela. "No jo... Ksakru."
"Půjdeme?"zeptala se Lucka.
"No jasně, že váháš... Dělej, ať nám neujede autobus,"řekla Káťa, típla cigaretu, popadla bágl a chystala se k odchodu.
"Mějte se, holky,"řekl známý hlas. David...
Otočila se, viděla, že se na ni dívá tím svým pohledem, který ji vždycky přimrazil. "Ahoj,"usmála se a pelášila pryč za Luckou, která už před chvílí zmizela za rohem.

Život šel dál. Lucka a Káťa chodily denně na lavičky, a často se setkávaly s Davidem. Káťa hodně flirtovala s Davidem. Lucka to nadšeně sledovala, i když se jí vůbec nelíbilo, že Káťa začíná kouřit čím dál víc. Tušila, že tu vyrostl problém. Z Káťy se stala kuřačka...
Ale Katce to nevadilo. Nadšeně chodila na každý koncert Davidovy kapely, chodila do hospody s jeho kámoši. Nikoho nepřekvapilo, když jednou přišli na lavičky, a vedli se za ruce...

Bohužel, idylka netrvala dlouho. Na školu přišel nový kluk, Petr. Nutno přiznat, že mu to dost seklo. Nebylo divu, že se do něj zamilovala půlka dívek ze školy.
Každý jiný kluk by zaprodal duši ďáblu, aby dosáhl toho, že mu budou nadbíhat nejhezčí dívky ze školy. Jenže Petrovi se líbila jen Káťa...
Samozřejmě, že si ho všimla. Jeho si prostě nešlo nevšimnout. Líbil se jí, ale nechtěla ničit krásný vztah s Davidem.

Petra jako na potvoru přidělili do Káťiny a Davidovy třídy. Stále si od ní půjčoval sešity, tužky, pravítka a tak dále. David šíleně žárlil, a Katce její kamarádský vztah s Petrem velmi vyčítal. Byla z toho nešťastná...

"Já už nevím, Luci. David je poslední dobou vážně k nesnesení,"stěžovala si Káťa kamarádce do telefonu.
"Tak se s ním rozejdi,"navrhl hlas z telefonního sluchátka.
"Myslíš, že bych měla?" Katka rozpačitě natáčela pramen vlasů na prst a uvažovala. Vztah s Davidem byl... vyčerpávající.
"No, uznej - Petr je o dost hezčí,"poznamenalo telefonní sluchátko.
"Uznávám,"usmála se.
"Tak vidíš!"
"Máš pravdu. Budu to muset co nejdřív skončit,"rozhodla se Katka. "Zatím se měj, Luci."
"Ty taky. A hodně štěstí!"

Za pár dní se setkala Katka s Petrem.
"Ahoj, Káťo,"pozdravil ji vesele.
"Ahoj,"odpověděla.
"Chtěl jsem se tě zeptat... Co děláš v pátek večer?"nadhodil.
"Zatím nevím,"usmála se svůdně.
Petr sebral všechnu odvahu, nadechl se a spustil: "A nechtěla bys... někam zajít? Třeba do kina, nebo na jídlo, nebo... prostě někam jít?"
Její odpověď mu vyrazila dech. "Velmi ráda. Vlastně... chtěla jsem ti to sama navrhnout."
"Vážně?"
Šibalsky zamávala řasama. "Jistě."
"Nebude to Davidovi vadit?"
"To je přece jedno,"odvětila znuděně.
"Jedno?" Byl naprosto šokován. "Copak vy už spolu nechodíte?"
"Jak se to vezme. Chystám se s ním rozejít."
"Proč?"
"Nemiluju ho. Mám ráda tebe..."
Objala ho. Z jejího parfému se mu zamotala hlava. "Mám tě rád, Káťo,"zašeptal.
Jejich první polibek byl vášnivý. A byl sledován párem žárlivých očí...

Během vyučování se jí to nějak rozleželo v hlavě. Šla za Davidem...

... objevila ho v kroužku dívek z nižšího ročníku. Vesele se smáli.
Začalo jí bušit ve spáncích. Bylo jí, jako by jí někdo proklál dýkou srdce. Strašná bolest...
Uvědomila si, že jí na Davidovi záleží. Před očima se jí mihla vzpomínka na všechny ty šťastné chvilky, co spolu prožili.
Rozběhla se zpět ke třídě, zrušit rande s Petrem.

Sice ji to stálo dost vysvětlování a vymlouvání se, ale nakonec dokázala Petra přesvědčit, že tenhle pátek vážně nikam nemůže. Neřekla mu, že chce dál chodit s Davidem. Nechtěla mu zbytečně ubližovat. Plánovala, že s ním půjde na kávu, a všechno mu vysvětlí.
Zatím se vyhýbala jeho společnosti a pohledům.

později odpoledně se na lavičkách...
"Káťo, musím s tebou mluvit."
"Co se děje, Davide?"
Ve tváři se mu objevilo zoufalství a po tváři stekla první slza. "Proč?"
Katce pomalu začínalo docházet, že je musel vidět. "Davide, já..."
Zmlkla. Nevěděla, co říct. Tušila, že tady už je vysvětlování k ničemu. Pochopil, že mu nemá co říct.
Oba sklonili hlavu. Ponořeni ve svých myšlenkách. Káťa vymýšlela, jak zachránit situaci, David zase skládal dohromady větu, kterou ukončit jejich vztah.

Petr přicházel. Byl to taky kuřák, takže bylo jasné, že přijde.
David vstal. Podívala se na něj, čekala, co řekne.
"Měl jsem tě moc rád, Katko. A mrzí mě, že to takhkle skončilo. Měj se hezky,"řekl trošku roztřeseným hlasem.
Zvedl baťoh a odešel.

Smutně se za ním dívala. Po tvářích jí tekly slzy.
Petr došel až k ní. "Co se stalo, Káťo?"zeptal se vylekaně.
Usmála se, i když trošku křečovitě. "To neřeš." Otřela slzy, a roztřesenou rukou hledala krabičku cigaret. Petr byl rychlejší, a nabídl jí ze svých. Jednu si vzala a zapálila si.

"Petře... Přemýšlela jsem o tom pátku. Co kdybychom se sešli v pět na metru?"