Já už na to přišla a VY?

určitě je to téma nad kterym by se mělo zamyslet a dalo dlouho debatovat

Můj názor ohledně štěstí ? Vlastně na něj nevěřím, zrovna tak jako na smůlu. Když se někomu něco stane, lidé o tom hovoří jako o štastné náhodě, nebo neštěstí, ale ve skutečnosti záleží jen na člověku smaotném, co se mu přihodí. Asi si budu sám protiřečit, když napíšu, že na osud věřím ale... No raději to nebudu více rozebírat...

Berunko, myslím, že ti rozumím. I když taky nevím, proč ses rozhodla pro „medajlonek“ (třeba chceš v závěru přidělovat medajle? :-) ), tak je mi líto, že jsi za svouji potřebu sdělovat slízla asi ne zrovna příjemnou kritiku od Lee. Takovej už je život, někdy se snahou o sdílení spíš narážíme. Nevím, proč to tak je, ale od malička to taj fungovalo, rodiče mi málokdy dopřáli to, co jsem chtěla, asi se mě snažili připravit na život…. nebo je účelem odvedení pozornosti od sebe, od svého chtění, od svých představ. To by snad mohlo být, protože představy člověku způsobují nejvíc bolesti, té vnitřní, i když dobře víme, že lidi kolem mají mizivou šanci se do našich představ strefit, i kdyby tisíckrát chtěli. (tady bych vložila historku o své kamarádce, jak byla nešťastná, když si její kluk zorganizoval oslavu jeho narozenin po svém – a vůbec to neodpovídalo jejím představám – s dodatkem, že takových kamarádek mám několik :-) ) Proč nemáme to, co chceme? já třeba moc chtěla děti… Tak moc, že jsem se vykašlala ve chvíli svatby i naškolu, jen abych byla „připravená“ přijmout co nejvíc té drobotiny, starat se o to a bejt perfektní máma. Řekli jsme si tenkrát s manželem, že nebudem ničemu bránit a budem mít tolik dětí, kolik Bůh dá. Vůbec nás nenapadlo, že by to číslo bylo nula :-) Neslo to sebou čím dál tím větší utrpení, ale také velkou vnitřní proměnu, za kterou jsem (Bohu) nesmírně vděčná. Někde jsem četla, že „rány otevírají srdce“ a že právě díky nim se pak do těch brázdiček v srdci dostává také dobro. U mě to funguje stoprocentně :-) Ano, štěstí jsem našla v sobě, to mi nikdo jiný nemůže dát. Jen na mně záleží, jestli z té míchanice dobrozla ve svém okolí budu vybírat hrozinky nebo spálený kůrky. Jestli dokážu přijmout sebe sama, jestli…. jsem vůbec schopna přijmout lásku, které je všude kolem dost a dost… Jenže Známe ty naše depky :-) A pak je opravdu nádhera mít někoho, kdo mi to štěstí přinese v dlaních a nasype do vlasů. Ať už je ten někdo přítel, přítelka nebo Bůh (ten je vůbec nejlepší, na toho je vždycky spoleh) :-)

o))))))) to je kritiky

1) proč medajlonek ? 2) řešit takové věci mi připadá skoro zbytečné, nevidím poesii ani nápad, jen obyčejné každodenní otázky... 3) vůbec nezaujalo... 4) není to zachráněné ani formou... takhle se píše při písemce po lavici že úča je pí.. 5) škoda... mohlo by to být, jinak podané, hezké téma