Žbluňk

no jó, Bašó ! :)) hezký, hezkýý !

(-:

to micha: díky za postřeh, to "celý" je chyba přepisu (nebo spíš mojí hlavy), původně to tam nebylo. s dovolením to smáznu. díky za kritiky i botanické postřehy. Dá se tedy říct, když "opravím" Bašóa, že: "chceš li poznat jedince jakéhokoliv druhu botanického rodu Pinus, vydej se k tomuto jedinci samotnému" :o)) no, možná byl původní překlad lepší, nebo se pletu :o) ?

ještě jedna oprava, omlouvám se, původně tam bylo "šplouch" místo "žbluňk"

8o)))) jo, tak to sedí......

Nic si z toho Noe Nedě ... je to parodie na asi jedno z nejslavnějších (nejprofláknutějších ?, ne, ne, tohle je fakt klasika :o) haiku od jap. básníka Bašó (Macuo Bašó 1644-1694, vlastním jménem Džinšičiró): Do staré tůně skočila žába žbluňk Citace ze sbírky "Pár much a já" od A. Límana. Od téhož překladatele se u nás dá sehnat (třeba v brněnské Mahenově knihovně :o) samostatný výběr od tohohle básníka "Úzká cesta do vnitrozemí", oboje z nakladatelství DharmaGaia. Z jejich stránek jsem si dovolil vypůjčit i komentář k citovanému haiku od samotného autora, který je pro mě osobně ztělesněným návodem na veškerou haiku (a nejen tu) poezii: "Chceš-li poznat pinii, vydej se k pinii samotné, chceš-li poznat bambus, jdi k bambusu. Přitom se musíš odpoutat sám od sebe, protože jinak jen promítneš své vlastní já do těchto věcí a nic se od nich nenaučíš. Tvá báseň se zrodí sama od sebe ve chvíli, kdy ty a předmět splynete v jedno - když jsi se do něj ponořil dost hluboko, abys viděl jeho skryté vnitřní záření. Ať je tvůj básnický výraz sebezručnější, není-li tvůj pocit přirozený - jsi-li ty a předmět oddělen - pak tvoje poezie není pravou poezií, ale subjektivním padělkem." co víc dodat? asi už nic... :o) snad jen, jestli to třeba Bašó s tím splýváním s žábama tenkrát třeba nepřehnal ... :o)).

micha..mluvíš mi z duše....Pinus pinea je skutečně botanický druh hojně rostoucí ve středomoří, v Japonsku se pravděpodobně bude jednat o Pinus parviflora, thunbergii, densiflora apod.... :))))